GLOSA Digitální mrtvola

Média zaplnila zápletka kolem odvolání ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše a odchodu Pirátů z vlády. Největší hvězdou mediálních titulků se na několik týdnů stalo slovo digitalizace. Je celkem nepochybné, že ministr, který měl úkol připravit konkrétní část digitalizace státní agendy, digitalizaci procesu stavebního řízení, klíčové agendy pro elementární fungování a rozvoj státu, tento úkol nezvládl. Stejně tak lze souhlasit s tím, že digitalizace veřejné správy obecně přináší novou kvalitu a komfort komunikace veřejných subjektů s občany, jde o pozitivní změnu.

Debata o digitalizaci stavebního řízení však zároveň ve skutečnosti ukazuje, jak se veřejná debata v naší zemi stává postupně stále více povrchní. Pozitivní proces digitalizace, který by měl být samozřejmostí v souvislosti s pokrokem technologií, se stal modlou, zlatým teletem, které se všeobecně vzývá jako symbol efektivního a moderního státu 21. století. Jakoby forma, metoda práce s nějakou materií, byla důležitější než samotný obsah legislativní regulace stavebnictví jako odvětví. Jako by digitalizace byla všelék, stačila sama o sobě k redukci byrokracie a vybudování efektivního státu. To je ale zjevný nesmysl. A právě na stavební zákoně to lze dobře pochopit. Nový stavební zákon, který byl provázen deklaracemi o tom, že procesy zjednoduší, je totiž přibližně 3,5 x delší než minulá verze stavebního zákona. To je možná velmi triviální vyjádření komplikovanosti a míry regulace, přesto však leccos naznačuje, do stavebnictví zároveň mezitím zasáhla celá řada dalších norem, hlavně z oblasti životního prostředí. Implementace nejnovější směrnice o energetické náročnosti budov, ke které nás nutí Evropská Unie, bude další (jedovatou) třešinkou na dortu.

Rutinéři z oblasti stavební legislativy už přitom před cca deseti lety říkali: Nejlepší by bylo se vrátit k verzi stavebního zákona z konce devadesátých let a trošku ho oprášit. Jakým pomyslným koeficientem bychom vyjádřili míru zvýšení regulace, byrokratizace, komplikace a znepřehlednění prostředí pro byznys ve stavebnictví za poslední léta oproti stavu před čtvrt stoletím? Nebylo by to v řádu desítek? Nebo dokonce víc? Proces prosazení složitějšího investičního záměru se protáhl z řádu roků na desetiletí. Přehnaná byrokracie a prodloužení procesů přináší obrovské vícenáklady, které se projevují naplno v ceně výsledného produktu. Nepochopení zhoubného vlivu přehnané regulace na ekonomiku je navíc vodou na mlýn všech progresivistických a levičáckých agitek. Ti samí lidé, kteří prosadili a denně podporují všechny nové regulace, byrokratické a ideologické zvrhlosti, pak farizejsky roztrubují do světa, že trh selhal, bytů je málo, jsou drahé, mladí lidé se bojí budoucnosti.  A chtějí roztočit nové kolo státních dotací do bydlení a vrátit nejen do této, ale i do dalších oblastí socialismus. Přitom platí: trh neselhal, to my sami ho likvidujeme.

Platí bohužel i to, že pro samé zaklínání digitalizace jako všeléku nevidí podstatu problému a v důsledku likvidují trh i rádoby pravičáci. Digitalizace stavebního řízení je fajn věc, ale jádro pudla, které brzdí naše stavebnictví a tím celou ekonomiku, je jinde. Uvědomme si to včas, abychom na konci úspěšné digitalizace neměli ze stavebnictví dokonale zdigitalizovanou mrtvolu.