Kinorecenze: Marie, královna skotská

Zase jeden z těch filmů, který když shlédnete, nemusíte chodit do školy na dějepis. Povedl se velice a vytknout se mu toho dá málo. Pochopitelně nemá většího smyslu meditovat o dějové lince, která je dána historií a překroutit se jen tak nedá. Drama dvou královen v příbuzenském vztahu, které prožívají svá osobní dramata na pozadí boje o jeden trůn, je ovšem silné. A film je spíše příběhem dvou žen, než dvou panovnic.

Film sklidil nadšené recenze především za kostýmní provedení a výpravu. Právem. Chcete- li vidět něco, co skutečně pohladí oko, neváhejte, vyhozené peníze za vstupenku to nebudou. Podobně přírodní scenérie Skotska a Anglie prostě stojí za shédnutí, i kdyby se šlo do kina jen pro tohle.

Samotný příběh ovšem není o nic slabší. A všichni, kteří v hodinách dějepisu usínali nad dynastiemi Tudorovců a Stuartovců, dostanou za dvě hodiny v kině tak dokonalý přehled, který by ve škole nikdy z knížek nevyčetli. Film se historických faktů drží překvapivě přesně, nezjednodušuje, nezkresluje, a zaslouží si absolutorium. 

Rovněž výkon obou hlavních představitelek byl více než šťastný. Energická a okouzlující Marie a její protipól, osamělá a racionální Alžběta, hrají svoje party dokonale. Vytvářejí plastické historické figury žen, a toto jejich ženství převažuje nad politikou, což je pro pochopení dějin v tomto případě jenom dobře.

Film se nevyhnul jedné drobné schematičnosti a tudíž, očima většiny kritik, i chybě: zatímco obě panovnice - ženy - jsou zobrazeny jako silné bytosti, cokoli mužského se na plátně mihne, je buď slaboch, nebo podrazák, alkoholik či hned skrytý gay, zkrátka přesně podle škatulky "to nuzné mužské plémě mě není hodno".

Film rozhodně stojí za shlédnutí - jakkopli se jistě nestane masovým trhákem.

Vlastimil Blaťák