Poznejte výbušnou historii Moravy a Slezska

Ačkoli tuzemská krajina vypadá dnes poklidně, během období třetihor a čtvrtohor se tu běžně vylévala žhavá láva, krátery četných sopek vyvrhovaly sopečné pumy, mračna ohnivého popela a z úbočí se valily smrtící bahnotoky. Informace o sopečné činnosti na našem území, příklady historických světových katastrof způsobených právě vulkány či novinky o aktuálně činných sopkách se dozvíte na výstavě ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. A pokud chcete vidět vulkány na vlastní oči, stačí vyjet na výlet do okolí Bruntálu.

První část výstavy se zabývá sopkami jako velmi nápadným a často dramatickým projevem vnitřní energie Země. Jsou zde popsány příčiny vzniku sopek, jejich jednotlivé typy i druhy vulkanických erupcí. Podrobně jsou rozebrána všechna nebezpečí, kterými hrozí sopky - zabijáci ve vulkanicky aktivních oblastech. Historické informace o největších světových katastrofách, které mají na svědomí právě sopky, jsou doplněny také údaji o současných aktivních vulkánech. Najdete zde i četné ukázky magmatických hornin ze světa i České republiky. Druhá část výstavy mapuje výskyty sopečných hornin v různých geologických obdobích.

V prvohorních obdobích - devonu a karbonu se rozprostíralo v oblasti Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku moře. Na dně docházelo často k vulkanismu, jehož doklady dnes nacházíme např. v konicko-mladečském nebo šternbersko-hornobenešovském pruhu. Pozůstatky sopečné činnosti jsou viditelné také u Ptení a Stínavy, v západních Karpatech nebo u Uherského Brodu. Další významná etapa vulkanické činnosti je reprezentována „mladými“ (třetihorními a čtvrtohorními) sopkami v centrální části Nízkého Jeseníku, především v okolí Bruntálu. Známé stratovulkány, k nimž patří Velký a Malý Roudný, Venušina sopka a Uhlířský vrch, tvoří významné dominanty v krajině a jsou i turisticky atraktivními cíli.

Sopky na vlastní oči

Nejznámější sopkou Nízkého Jeseníku je Uhlířský vrch u Bruntálu, jehož mírně klenutý, protáhlý hřbet zvýrazňuje barokní stavba poutního kostela. Jde o nepřehlédnutelnou dominantu, a pokud pojedete do Bruntálu autem či vlakem od Olomouce, určitě vás již zdálky zaujme. Uhlířský vrch (672 m) byl původně stratovulkánem neboli smíšenou sopkou. Při erupcích chrlil rozžhavené pevné částice (vulkanoklastika), po nichž následovaly výlevy lávy. Průřez částí této sopky můžete obdivovat ve starém lomu na jihovýchodním svahu, těsně pod kostelem. Právě tento lom tvoří jádro chráněného území v kategorii přírodní památka, které bylo vyhlášeno v roce 1966. Vede přes něj i zelená turistická značka z Bruntálu.

Další stratovulkán, který má sopečnou minulost přímo v názvu, vystupuje nad obcí Mezina, vzdušnou čarou asi čtyři kilometry jihovýchodně od Uhlířského vrchu. Jmenuje se Venušina sopka (643 m) a podobně jako Uhlířský vrch představuje erozní torzo někdejšího stratovulkánu. Také na Venušině sopce se v minulosti těžily vulkanické rudy, a to dokonce přímo na vrcholu. Vrtný průzkum zde odhalil celkem tři vrstvy lávových proudů, v jejichž čelech byly v minulosti založeny lomy na výrobu drceného kamene. Jeden z nich je od roku 1997 chráněný jako přírodní památka pod názvem Lávový proud u Meziny. Jeho prohlídku byste neměli vynechat, neboť nabízí pohled na skalní stěnu tvořenou řadou čedičových sloupů (tzv. kamenné varhany). Jednotlivé sloupy jsou 5–12 metrů vysoké a 20–50 centimetrů široké.

Za největším a nejlépe zachovalým vulkánem Nízkého Jeseníku musíte do obce Roudno, nad níž se zdvihá dominantní vrch Velký Roudný (780 m). Mezi všemi kopci vulkanického původu na území ČR se může pyšnit přídomkem „nejlépe zachovaný stratovulkán“. Jeho sopečné produkty dnes pokrývají plochu téměř 9 km2, chráněné území (národní přírodní památka) má plochu 81 ha.

Ve vrcholové části vystupuje fialově šedá pórovitá láva, jejíž složení naznačuje, že vyplňovala kráter nebo sopouch. Právě bohatá lávová výplň sopouchu podmínila zachovalý tvar sopky – zpevnila sopečný kužel a výrazně zpomalila jeho destrukci. Kromě neživé přírody je Velký Roudný pozoruhodný i z botanického hlediska. Na jihozápadních svazích se vyskytují teplomilné druhy rostlin, krajinářsky zajímavé jsou pásy luk, oddělené souběžnými řadami stromů a keřů, které dodávají Velkému Roudnému typický vzhled a ráz. Přes tyto louky vede na vrchol od silnice Roudno – Křišťanovice půl kilometru dlouhá zeleně značená trasa. Na vrcholu stojí dvacet metrů vysoká dřevěná rozhledna z roku 2007, která poskytuje částečný rozhled po okolní krajině, a obnovená poutní kaple z roku 1933, k níž vede z Roudna křížová cesta.

Výstava Sopky v geologické minulosti Moravy a Slezska potrvá ve Vlastivědném muzeu do 30. října