Zde může být vaše reklama.

Jaký byl příběh zchátralých kasáren na Velkomoravské?

Jaký byl příběh zchátralých kasáren na Velkomoravské?

foto: Archiv redakce

17. 02. 2023 - 17:33

Z lokality nazývané Nová Velkomoravská zmizelo za poslední rok již celkem 34 budov bývalých vojenských kasáren, které byly již léta ve špatném technickém stavu. V areálu, kde probíhá intenzivní revitalizace území, zbývá už jen poslední objekt. V něm měl dříve i svou kancelář tehdejší ředitel Vojenského opravárenského podniku Olomouc Bohumír Navrátil. Ten v areálu pracoval od roku 1970 celých 33 let. Byl tenkrát přítomen u stavby velkých výrobních hal a nyní i u jejich demolice. Pro Hanácký večerník zavzpomínal na dobu, kdy areál sloužil české armádě. 

Kolik zaměstnanců zde působilo?   

Mezi roky 1970 až 1989 působilo v objektu celkem 280 až 300 občanských zaměstnanců a zhruba 20 až 25 vojáků z povolání, kteří byli na nejvyšších řídících funkcích.Ačkoli zde fungoval přísný řád, velmi rád vzpomínám na skvělý kolektiv a to jak v pracovním tak mimopracovním životě. Organizovali jsme turnaje v malé kopané na hřišti v Novém Světě, sportovní dny, rafty na Moravě či rekreace na Šanově. Pro možnost se po práci sejít či oslavit třeba narozeniny byla v areálu zřízena kulturně zábavní místnost včetně venkovního posezení tzv. „U Valacha“, která byla pracovníky oblíbena pro skvělou slivovici. Postupně však docházelo v rámci útlumu potřeb Armády ČR ke snižování stavů a nakonec k úplnému ukončení činnosti. 

Čemu se tehdy podnik svou činností věnoval?  

Rozhodujícím předmětem činnosti byla výroba a opravy ženijní techniky pro potřeby armády. Ve skladové části zásobování útvarů ženijním materiálem a technikou. Když však došlo na snižování stavů, bylo naším úkolem také zlikvidovat nebo odprodat nepotřebnou ženijní techniku a materiál. V běžné činnosti šlo zejména o provádění nálezových dílenských a servisních oprav. Aktivně jsme se zapojili také během rozsáhlých povodní na Moravě v roce 1997 při odstraňování jejich následků. Pro jednotlivá zasažená území jsme prováděli bezjádrové vrty vlastní soupravou. V podstatě takové studny, které pomáhaly snížit hladinu vody nebo dále jako zdroj vody. 

Takže jste byli také aktivní ve veřejné službě? 

Ženisté a jejich charakter mají totiž poměrně blízko k civilní ochraně obyvatelstva, nejsou to v pravém slova smyslu bojové jednotky, ale podpůrné. To mělo zejména svůj faktický význam právě při živelných pohromách, kdy pracovníci museli plnit úkoly po celé Moravě. Nejčastěji šlo o odstraňování ničivých následků, opravy zemních strojů, dodávání náhradních zdrojů energie či nasazování pojízdných úpraven vody. Nezanedbatelná byla rovněž účast pracovníků při přípravě techniky a dodávek materiálu do bývalé Jugoslávie na  odstraňování následků války prostřednictvím mezinárodních misí. Servisní činnost jsme prováděli také přímo v místě konfliktu. 

Byl areál někdy otevřen veřejnosti? 

Za určitých podmínek, zejména pak při slavnostních událostech tehdejší ČSLA docházelo k otevření přístupu rodinných příslušníků a veřejnosti do objektu. Například při oslavách Mezinárodního dne dětí, Dne armády a jiných slavnostních událostí celostátního významu. Probíhaly zde zejména ukázky vojenské techniky, vojenského materiálu všeobecného použití tak, aby i občané měli možnost se seznámit, co se vlastně za tím plotem dělo.  

Zmínil jste, že se podnik po revoluci proměnil, jak?   

Postupně docházelo v rámci transformace armády ke snižování objemu zakázek, takže podnik byl nucen hledat nové zakázky pro civilní sektor, zejména v oblasti oprav zemních, stavebních strojů a techniky, resp. výroby malých výrobků strojírenského charakteru. V roce 1993 byly u VOP 042 Olomouc, s.p. zrušeny vojenské funkce a já byl jmenován do funkce ředitele podniku. To bylo v období dokončování zakázky pro Pákistán. Současně jsem byl pověřen zpracováním zakladatelského privatizačního projektu. Mou hlavní myšlenkou bylo dočasné zachování výrobních kapacit pro potřeby redukované AČR- prakticky šlo o 2 haly. Zbývající část objektu jsme předpokládali využít jako přímé propojení na vnější okolí města Olomouce ve formě vybudování objektů služeb jako je servis, čerpací stanice PHM, ubytovací kapacita pro motoristy apod. Chtěli jsme nabídnout komplexní možnosti využití pro komerční sektor a obchodní využití.  

Proč z toho sešlo? 

Objekt na Velkomoravské se v té době nepodařilo zprivatizovat především z důvodů, že se naší společnosti nepodařilo pro tento záměr najít strategického partnera. Sami jsme nebyli schopni finančního vypořádání a žádný jiný partner se v té době soutěže neúčastnil.  Náš podnikatelský záměr otevřít objekt Olomouci a najít pro areál smysluplné využití - ať již na poli komerčním, služeb, kultury, bydlení a sportu, rekreace apod.- nevyšel. Přesto náš plán byl i nadále považován za nejlepší variantu, jak celý objekt po opuštění armády dále v rámci města Olomouce budovat. Naše společnost se však dalšího řízení již nezúčastňovala a vše nakonec vyústilo ve spojení VOP 042 Olomouc s VOP 026 Šternberk. Tímto dnem byl VOP 042 Olomouc vymazán z obchodního rejstříku a naše plány zmařeny, neboť podnik byl již dříve také vyřazen také z privatizace.  

Co bylo dále? 

Z podniku se sloučením stala 3.divize oprav ženijní techniky a následně se začaly také vyrábět komponenty pro malé stavební stroje. V roce 2003 byly navíc opravy ženijní techniky ukončeny a spolu s částí zaměstnanců převedeny do VOP 026 Šternberk. V tomto období jsem následně ukončil výkon funkce ředitele a odešel jsem k tehdejšímu SNM Olomouc, působícím v objektu pracovat jako vedoucí logistiky. V objektu Olomouci zůstala pouze výroba zbývajících komponentů na velké výrobní hale. Nakonec byla veškerá činnost v Olomouci zcela ukončena a objekt byl připravován jako nepotřebný k odprodeji.  

 

Ing. Bohumír Navrátil  

Olomoucký rodák a patriot, jenž celý svůj osobní i profesní život působil v hanácké metropoli. Absolvoval obor ekonomika a řízení strojírenské výroby na strojní fakultě na VUT v Brně. V roce 1970 nastoupil do Opravárenské základny 042 Olomouc jako pracovník vstupní technické kontroly. Postupně vykonával pracovní pozice na technickém rozvoji, rozvoji výrobní základny či pozici technicko - výrobního náměstka. Od roku 1993 do 2003 zastával pozici ředitele VOP 042 Olomouc, s.p. Po sloučení s VOP 026 Šternberk a následném zrušení 3.divize oprav ženijní techniky přešel na funkci vedoucího logistiky u tehdejšího SNM Olomouc v objektu.. V roce 2009 odešel do důchodu. Je ženatý a má tři syny.  

 

Další články