Pavel Bednařík: „Je to město bez vize i bez peněz”

Rok vlády „staronové” radniční koalice je za námi, a opozice bilancuje: Plní radnice svoje sliby, vyjádřené v programovém prohlášení? Opoziční zastupitel za Občany Pavel Bednařík tvrdí: „Některými sliby a prohlášeními si rada skutečně nabíhá a bude zajímavé sledovat, jestli se podaří je naplnit do konce volebního období”.

Jakou funkci má vůbec Programové prohlášení? Je to závazný dokument?

Programové prohlášení rady města je klíčovým dokumentem, kterým je možno poměřovat úspěšnost plnění slíbeného volebního programu koaličních stran a také vedení města jeho radou jako takové. Po roce od komunálních voleb, tedy ve čtvrtině volebního období je již možné hodnotit dostatečně dlouhou dobu, po kterou měla rada města možnost představit své cíle, ambice a záměry.

Dá se obecně zhodnotit kvalita tohoto dokumentu v případě nové koalice?

V případě, že mluvíme o současné radě Statutárního města Olomouc, nemůžeme mluvit o radě „nové“. Koalice ČSSD, ODS, KDU-ČSL a TOP09 je více méně původní koalicí z předchozího volebního období doplněná o ČSSD. V nově zvolené radě navíc usedli tří členové rady minulé (Martin Major, Ladislav Šnevajs, Aleš Jakubec) a dva členové rady z let 2002-2006 (Jaromír Czmero, vystřídán nově Filipem Žáčkem, Miroslav Petřík). Rada města je tedy z poloviny tvořena politiky, kteří už město vedli. Dalo by se tedy očekávat, že rada představí smělý plán a alespoň střednědobé cíle svého politického působení. Prvním překvapivým momentem, souvisejícím s programovým prohlášením rady, bylo datum jejího předložení a schválení. Prohlášení (zabírající necelé 4 textové strany) bylo schváleno až 25. 3. 2015, tedy téměř půl roku po termínu konání komunálních voleb. Dalším překvapením byla konvenční, unylá forma prohlášení, která nepřinesla žádné vize, koncepce nebo jasné záměry, pouze nicneříkající obecné teze o „bezpečné a prosperující“ Olomouci a několik desítek dílčích slibů.

Kolik slibů bylo tedy po roce koaliční vlády splněno?

Většinu slibů radnice bohužel není možné posoudit. V prohlášení rada například na první místo klade občanům vstřícné město. Přitom na nevstřícnost úředníků a schvalovacích postupů můžeme narážet na každém rohu a může je zasvěceně okomentovat každý živnostník, ředitel školy nebo běžný občan žádající o informace. Z uvedených slibů byly splněny pouze dva, a to jen částečně. Na popud Občanů pro Olomouc (po třech „pirátských“ přenosech) byly zajištěny oficiální přenosy ze zastupitelstva, chybí ovšem jejich záznamy ke zpětnému dohledání. Na webu byl zveřejněn rozklikávací rozpočet, chybí ovšem položková struktura příjmu i výdajů, tedy opět bez možnosti ověření. V oblasti ekonomické jsme také svědky dalšího nekoncepčního a podhodnoceného prodeje majetků (domy na Horním a Dolním náměstí) bez jakékoliv jasné vize a slíbeného auditu majetku. V dopravě rada slíbila jízdenku všem seniorům nad 70 let zdarma, což byl hlavní volební tahák ČSSD a byl splněn ještě před zveřejněním programového prohlášení. Horší je to s podporou opatření pro pěší a cyklodopravu, kde se město snaží zajistit finance z dotačních programů, veškerá opatření jsou ale nahodilá a informovanost o nich je naprosto zoufalá.

Jak je to vlastně se stavbou tramvajové trati dál na jih města? Pořád se mluví o vykoupení jediného domu, který stojí v cestě, ale čas běží a tramvaje dál zatím nejezdí.

Prodloužení tramvajové trati na Nové Sady a do Slavonína je díky výkupům pozemků a problémy s čerpáním dotací slibem naprosto planým, ačkoliv byl hlavním argumentem výstavby trati kolem nákupního centra Šantovka.Rada také slíbila například zpracovat plán udržitelné mobility, ale opomíná zdůraznit, že jeho zpracování je podmínkou udělování dalších dotací z EU a že jej tedy musí splnit.

A co Třída 1. máje?

Některými sliby a prohlášeními si rada skutečně nabíhá a bude zajímavé sledovat, jestli se podaří je naplnit do konce volebního období. Jsou to vleklé sliby a dohady, například ohledně rekonstrukce zimního stadionu, nebo opravy tramvajových tratí v centru města. Již v příštím roce se má například rekonstruovat třída 1. máje, ale průběh schvalování a komunikace ohledně této investiční akce za 115 mil. korun byla natolik chaotická a ušitá horkou jehlou, že tím rada porušila i příslib komunikace s občany a pořádání veřejných besed nad důležitými investičními akcemi (mezi něž tato rekonstrukce bezesporu patří). Velká část bodů programového prohlášení (namátkou: Zaměříme se na intenzivní přípravu na nové plánovací období Evropské unie, Zasadíme se o zkvalitnění veřejného prostoru v centru, na sídlištích i v okrajových částech města, Zlepšíme komunikaci mezi samosprávou a podnikateli) je neověřitelných a neměřitelných. Koalice si vždy může „odškrtnout“, že daný bod splnila, i když to bude odfláknuté nebo polovičaté. Příkladem může být spolupráce s Univerzitou Palackého. Projekt Zaparkuj!, který má být městem podporován, vznikl jako trojstranná spolupráce, finanční i organizační břemeno po dva roky však nesla pouze UP.

Jak byste zhodnotil obecně plnění koaličních slibů jako celek?

Je jistě příliš brzy vydávat jasné soudy po roce fungování nové koalice. Ale již nyní se ukazuje několik jasných trendů. Město má problém s aktivním zapojením opozičních zastupitelů do příprav a realizace svých plánů, což je patrné například z pracovní skupiny k hazardu, do níž nebyl přizván jediný zástupce iniciativy „Olomouc bez hazardu“. Druhým příznakem je neschopnost komunikace – se zastupiteli, úředníky, občany, neziskovým sektorem. Investiční akce se řeší ad hoc, nikoliv podle jasného dlouhodobého plánu či záměru, jejich včasná prezentace veřejnosti či konzultace neprobíhá, nebo probíhá zcela formálně na úřední desce.

Město je zadlužené. Existuje v koalici nějaká vize, jak z toho ven?

Tou poslední, zcela zjevnou, byť nedbale skrývanou skutečností je zoufalý boj s tím, co koaliční strany dříve spoluzpůsobily – s astronomickým městským dluhem. V tomto volebním období, podle slov primátora Staňka, nehrozí žádné velké investiční akce. Ale nejen to, město nemůže garantovat průběžné opravy, navyšování podpory kultury nebo byty pro sociální bydlení. Ani nemůže, pokud město nemá na výplaty svých zaměstnanců. A v takové chvíli marně očekáváme to nejdůležitější, nějakou jasnou vizi, jak z toho ven. Úsporná opatření, výraznější a efektivní zapojení soukromého sektoru nebo know-how Univerzity Palackého. Dlouhodobá vize se utopila v bažině „reálpolitiky“ a programové prohlášení nenabízí ani náznak takovéto vize.

Vlastimil Blaťák