Domácí vyučování z pohledu rodiče

Začátky byly těžké. Bylo toho najednou hodně, doma i v práci. Moc jsme to nezvládali, ale pak si to nějak sedlo a holky začaly i víc pracovat samostatně a docela to jde. Spoustu věcí neumím rychle nebo naprosto neprůstřelně vysvětlit. A cítím, že to holky úplně nechápou. Tady pak exceluje náš tatínek, který výuku různě „oživuje“. Ovšem učitelkou bych teda fakt být nechtěla. (směje se)

Protože stále chodím do práce a střídají se mi dva dny práce a dva dny volna, většinou se s holkama učíme dopoledne, když mám volno. Doháníme tedy i to, co holky nedodělaly nebo nemají zkontrolované z předchozích dnů, kdy jsme já i jejich tatínek v práci a ony se učily samy.

Začínáme kolem 8.00 a končíme mezi 12.00 – 13.00 hod. Neučíme se ale v kuse a děláme přestávky. Někdy u toho vařím a holky mi pomáhají. Hodně toho teď zvládnou samy, jen nové věci potřebují vysvětlit (a já nastudovat).

Se mnou se učí češtinu, matematiku a angličtinu, s tatínkem vlastivědu a přírodovědu. S tátou dělají úkoly obvykle, když přijede z práce, kolem 18.00 a trvá jim to asi 2 hodiny. Tyhle předměty nejsou ale tak náročné, bývá v nich toho míň a obvykle je musí odevzdat až týden po zadání.

Nevím jak jinde, ale u nás určitě učitelé po nějaké době zohlednili, že to pracující rodiče nedávají nebo dávají s vypětím všech sil (směje se), a ubrali. Zadání pro češtinu a matematiku dostáváme do online prostředí Bakaláře a máme na to 3 dny, ale rozepsané, co se který den má vypracovat.

 

Vysvětlujeme podle učebnice a pomocí Googlu (usmívá se). Výsledky zpět neposíláme, měli jsme jen asi 2 testy a on line výuku nemáme. Na angličtinu máme vždycky týden, posíláme vypracované pracovní listy a cvičení z pracovních sešitů, on line výuku nemáme. Do přírodovědy a vlastivědy přijde zadání, paní učitelka pošle soubor, podle kterého holky udělají zápis. A ještě paní učitelka pošle odkaz, kde můžou k danému tématu zhlédnout video. Občas nějaký test. A jinak musíme téma nastudovat z učebnice.

Něco zvládáme v pohodě, s něčím bojujeme. Určitě to není jako ve škole, neprocvičujeme už probrané. Když jsou holky samy doma, tak udělají jednodušší cvičení, zopakují si slovíčka do angličtiny, někdy si přečtou ty zápisy do vlastivědy a přírodovědy. Nevím, jak je to jinde. My máme ještě odpoledne jiné aktivity.

Máme kontakty na učitele, kdybychom něco potřebovali, ale zatím jsem si vystačila se zavoláním nějaké jiné mamince nebo holky zavolaly spolužačkám.

Všechno, co jsme se snažili naučit doma, bude potřeba znovu probrat ve škole a procvičit. Něco si možná zapamatují, ale moc toho nebude. (usmívá se) Sama za sebe si myslím, že je dobře, že dostávají úkoly a současnou situaci nechápou jako předčasné a dlouhé prázdniny. Celou dobu jsme v režimu, že ráno vstanou, nasnídají se, oblečou a jdou něco dělat do školy – pokud jsem doma, tak všechno to těžší učivo, pokud jsou samy, tak to lehčí a slovíčka do angličtiny. A čtou si.

A taky najely na nějaké domácí práce. Pokud si s něčím neví rady, zavolají nám nebo napíšou. V poledne si ohřejí oběd a odpoledne, když nejsme doma, mají volno. Když mám volno i já, děláme odpoledne už jen zábavné věci a jedeme třeba celá rodina projet na kole. 

Pokud se u nás otevře v květnu škola, s největší pravděpodobností holky pošleme. Chybí jim spolužáci, učitelé, nějaká normálnější forma výuky...