Zde může být vaše reklama.

Exkluzivní rozhovor Richard Morávek: Olomouci panorama nesebereme, ale vrátíme

Richard Morávek: Olomouci panorama nesebereme, ale vrátíme

foto: redakce

29. 08. 2019 - 06:00

Každá doba přináší své stopy, stavby a realizace, které se nezaměnitelně vtisknou do podoby měst a  regionů. Jedním z těch, kdo se se svými projekty významně podepisuje na podobě několika měst v ČR, je jednoznačně také olomoucký podnikatel a  investor Richard Morávek. Běžně rozhovory neposkytuje, nám se podařilo ho vyzpovídat a položit třeba i nepříjemné otázky. Zajímá vás, jaký je jeho pohled na rozvoj center měst, jak vnímá spor o tzv. olomoucké panorama, co považuje za důležitá témata a kde by chtěl třeba vidět Olomouc v roce 2040? Tak čtěte.

V  Olomouci rezonuje vaše jméno zejména v  souvislosti s  projekty Šantovka, respektive Šantovka Tower. U  prvního projektu vám oponenti vyčítají například nevhodnost umístění projektu tohoto typu do středu města, nebo že právě kvůli Galerii Šantovka dochází k  vylidňování samotného centra města. Jak byste na kritiku odpověděl?

Myslím si, že výtky tohoto typu pramení z určité neznalosti. Umísťování galerií do center měst je naopak aktuální nejen developerský, ale i  urbanistický trend, který má s  vylidňováním center bojovat. Evropa se totiž dříve trochu opakovala po Americe, kde se všude jezdí daleko autem, města často přirozená centra vůbec nemají a obchod a  služby bývají ve velkých lokalitách na periferii. To se stalo po revoluci i v Olomouci a v kombinaci s nemožností parkování v historickém centru to vedlo k jeho postupnému vylidnění. Náš koncept byl od začátku naopak založen na propojení s historickým centrem. Na synergii a vzájemném oživení.


A jak by to mělo fungovat? A proč to tedy zatím nefunguje?

Představte si tepající srdce města se třemi částmi: historická náměstí s kulturními akcemi, kvalitní gastronomií a  unikátními obchody. Ta jsou lávkou propojena s moderním obchodně-zábavním centrem s  jeho mezinárodní nabídkou. A  jako střední článek mezi historickým a moderním funguje tržnice v úplně nové podobě. Se špičkovou nabídkou farmářských produktů, lahůdek od lokálních malovýrobců i z celého světa a také s nejrůznějšími službami, které tak často lidem v  centru města chybí. Tato vize je stále platná, ale bohužel každá její část má nikoliv naší vinou jiné realizační tempo. My máme v lokalitě Šantovka splněno. Věřím, že snaha o  rekonstrukci a  oživení celého prostoru tržnice se s novými majiteli staré budovy tržnice urychlí a brzo se celá lokalita promění k lepšímu. Nadále v tom budeme pomáhat a jsme připraveni řešit i prostor tržiště, ale zdaleka to nezáleží jen na soukromém sektoru, bez konstruktivního přístupu magistrátu a samosprávy to nepůjde.


A historické centrum?

Tam je zakopaný pes v nabídce, která dnes v centru je. Je třeba si uvědomit, že za posledních 20 let došlo k velké změně v  chování spotřebitele. Nenalákají ho obchody s  banálním sortimentem, výprodejové zboží si objedná přes internet. Olomoucká náměstí jsou architektonicky unikátní místa evropského významu a tomu musí odpovídat i kvalita a jedinečnost nabídky kultury, obchodu a  služeb. Je to velká výzva pro podnikatele, majitele objektů, a hlavně městskou samosprávu, která by měla být katalyzátorem této změny. Zatím spíše výjimky potvrzují pravidlo. Když budou všechny tyto tři pilíře centra fungovat, lidé budou mezi nimi proudit a centrum začne žít jako celek.


Vraťme se k vašim kritikům. V  případě Šantovka Tower je těch výtek vícero. Zaznívají i obvinění o „klientelistických vazbách“, narušení památkové rezervace či panoramatu města. Možná by bylo dobré jednou pro vždy zkusit tyto argumenty vyvrátit, nemyslíte?

Víte, ve městě, jakým je Olomouc, každý projekt, který trošku vyčnívá (a nemusí to být jen výškou), budí určité emoce. Svoboda přináší různost pohledů na věc a my se snažíme vždy přemýšlet i nad pohledem druhé strany. Již více než deset let ale postupujeme transparentně a  konsistentně. O  klientelismu často mluví ti, kteří si jenom nedovedou představit, že někdo může mít prostě jen jiný názor. Za tím přece musí něco být! Mimochodem vůbec si nemyslím, že by mezi Olomoučany převažovali odpůrci tohoto projektu. Velké části veřejnosti náš projekt nevadí, či ho podporuje. Určitá skupina lidí využila mediální atraktivitu Šantovky Tower ke svému zviditelnění a jako hlavní část svého volebního programu. Tvořit je většinou mnohem těžší než bořit. Tito lidé mluví o klientelismu a zvýhodňování našeho projektu. Žijeme ve městě, kde se skoro každý zná s každým a vzhledem k hlasitosti odpůrců mám já spíše dojem, že se nám měří přísněji než jiným.


Pojďme ale zpět k věcnému problému panoramatu města. Nemají tady kritici pravdu?

V  mé kanceláři visí monumentální zobrazení Olomouce od známého olomouckého výtvarníka Miloše Holce. Z  virtuální perspektivy vytvořil panorama města, kde do umělecké kompozice umístil jak historické dominanty od radnice až po dóm, tak i  modernější objekty, hejčínský kostel, či dokonce technické stavby. Věděl dobře, proč to dělá. Jak je to totiž se skutečným panoramatem? Olomouc leží na rovině, placce jménem Haná, a cokoliv tu postavíte, brání ve výhledu na ostatní objekty. Čisté historické panorama města zmizelo se zrušením olomoucké vojenské pevnosti a  vznikem Velké Olomouce v  devatenáctém století. Aktivisté se často odvolávají na urbanistu Camilla Sitteho, ale právě jím navržená zástavba z velké části zakryla pohledy na historické jádro a  komunistická sídliště tento proces jen završila. Dnes už se při pohledu odkudkoliv prolíná staré s  novým. Jsou města jako Praha, kde členitý terén umožňuje několik skutečně panoramatických pohledů, třeba z  nábřeží na Hradčany, který by nemělo nic rušit. Panorama Olomouce dnes jako chodec takřka neuvidíte, najdete ho jen ve fotografických publikacích, které se fotí paradoxně právě z výškových staveb. Dnes třeba z vyhlídkové restaurace v Hotelu Flora. V jednom z nejvyšších pater Šantovka Tower chceme nejatraktivnější vyhlídkový bod tohoto typu nabídnout veřejnosti. Paradoxně tak Olomouci a  její veřejnosti panorama nesebereme, ale vrátíme. A o narušení památkové rezervace přece v území, které bylo ještě nedávno ostudným brownfieldem s ekologickou zátěží po bývalé továrně Milo, nemůže být řeč. I když někdo to tak nevidí, třeba Národní památkový ústav považoval za velké ohrožení městské památkové rezervace i u dětí dnes tolik oblíbené dětské hřiště v areálu Šantovky.


Podnikatelských aktivit ale máte celou řadu, figurujete možná ve čtyřiceti firmách. Můžete přiblížit vaše další projekty či plány, které v našem regionu do budoucna připravujete?

Slibovali jsme i kancelářské budovy, projekty tohoto typu totiž neznamenají jen kanceláře v  tradičním smyslu, můžou představovat i zázemí třeba pro špičkové technologické firmy a  podporovat zaměstnanost. V  nejbližší době bude zahájena výstavba skutečně áčkové, na naše poměry výjimečné kancelářské budovy Nová Envelopa, jejíž projekt jsme před nějakou dobou koupili a upravili. Zároveň připravujeme velké sportovně-relaxační centrum v části bývalého sokolského areálu nebo vybudování infrastruktury pro rodinné domy v  Chomoutově. Plánů a projektů máme v Olomouci opravdu mnoho.


Jak byste při této šíři aktivit vlastně označil sám sebe. Jste investor, developer, podnikatel? Co vlastně převažuje?

Není na to jednoslovná odpověď, raději to popíšu: investujeme do pozemků a rozvojových ploch, abychom mohli naše město posouvat dále, protože v  tom vidíme smysl. Tyto plochy se snažíme rozvíjet vlastním developmentem. A to je naše podnikání, nicméně spíše bych řekl, že je to naše práce, naše poslání. Ke všemu přistupujeme s úctou a s respektem k našemu krásnému městu. Víte, mnohdy je nám vyčítáno, že každý developer je bezohledný, že mu jde jen o vlastní zisk. Co nejrychleji postavit, prodat, přesunout se jinam. S tím nemůžu souhlasit. Nejsme žádná globální společnost, která seskočila do Olomouce s padákem a zmizí odsud co nejrychleji bohatší v tryskáči. Většina mých kolegů se v Olomouci narodila nebo tady žije, všem nám na tom, jak to tady bude vypadat, velmi záleží. Držíme se hesla, že budeme věci dělat buď pořádně, anebo vůbec. Nedávno jeden kolega prohlásil při diskuzi nad jedním rozvojovým projektem: „My se tady otiskneme na několik generací, musíme u toho pořádně přemýšlet, jak povedou ulice, kde bude park, škola, školka…“ To není fráze, jen takové projekty můžou být dlouhodobě úspěšné. Já sám v Olomouci žiju většinu života, narodily se tady mé děti, narodili se a  vyrůstají tady naši vnuci. Troufám si říci, že jsem skutečný patriot.


Pokud je mi známo, nepůsobíte jen v Olomouci, ale i Pardubicích, Praze a dalších místech. Je nějaký projekt z  jiné části republiky, který byste chtěl vyzdvihnout či představit?

V Praze jsme nedávno prodali velmi úspěšný kancelářský projekt Louvre a  vlastníme tam i  krásný retailový park na okraji Prahy. V  Pardubicích mimo jiné připravujeme v širším centru obdobný projekt, jakým je Galerie Šantovka, nicméně rozšířený do opravdového multifunkčního centra, tj. nejen s retailovými jednotkami, ale také s  moderní administrativní částí, hotelem s  kongresovým sálem, ordinacemi či dětským zábavním centrem. Ještě více než dříve teď tím pádem cestuji. Ale doma je doma. Mou základnou byla a bude i dál Olomouc.


Pole vašich činností je nesmírně pestré. Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Schůzka střídá schůzku, po jednání přichází další jednání. Setkávám se s architekty, našimi nejrůznějšími dodavateli, nájemci, spoustu času zabere i každodenní diskuze a dolaďování projektů s mými kolegy. Pracovních chvílí, kdy jsem sám, je málo, často však listuji publikacemi o špičkové soudobé architektuře pro získání inspirace a měřítka. Veškerá ostatní naše činnost je ale skutečná týmová práce a já musím říct, že mám na své kolegy a spolupracovníky opravdu veliké štěstí.


Vraťme se zase více k Olomouci. Od developerů často zaznívá, že náš územní plán je přeregulovaný a celý proces od vzniku myšlenky na výstavbu takřka čehokoliv k reálnému zahájení stavby je neskutečně zdlouhavý. Je to opravdu tak, třeba i když vezmete v potaz vaše zkušenosti z jiných měst?

Ano, je to bohužel pravda. Olomouc nemá v tomto ohledu v České republice úplně dobré jméno. Ví se to dlouho a na začátku přípravy současného územního plánu města byla snaha to změnit, plán zmodernizovat, tj. zjednodušit a  zpřehlednit. Bohužel však celý proces postupně znovu ovládli zastánci opačného přístupu. Podle našeho názoru je míra přeurčenosti a  regulace příliš velká. Jediným receptem pro investory je proto trpělivost se s  často  naprosto iracionálními  nástrahami územního plánu v rámci projektů vypořádat. Přiznávám ale, že je to někdy dlouhé, složité a velmi únavné.


Co byste vy osobně označil za největší problém našeho regionu, případně přímo města Olomouce, myšleno v kontextu rozvoje?

Pověstný hanácký konzervatismus nemusí vždy znamenat jen pečlivý a zralý úsudek, někdy to může být přehnaná zdrženlivost, přílišná opatrnost a podezíravý přístup ke všemu novému. Každé město se potřebuje rozvíjet, přicházejí nové trendy jak v bydlení, tak ve službách, obchod nevyjímaje. I proti samotné stavbě Galerie Šantovka byla spousta negativních názorů. Že je to moc velké, že to nebude fungovat… No vidíte, po pěti letech je návštěvnost samotného centra bezmála 8,5 milionů návštěvníků ročně. A dnes si už vlastně nikdo moc nepamatuje, jak to místo vypadalo v roce 2010. Pro úspěch projektů je rozhodující jejich kvalita, architektura, funkčnost veřejných prostranství, zastoupení zeleně a také vnitřní logika jejich fungování, která vzniká v těch tisícovkách hodin diskutování každého detailu při tzv. „design mítincích“ a v pracovních týmech. Někdy je úsměvné, jak zjednodušeně to někdy vidí lidé a ptají se: „Proč už nestavíte?“


Ve městě aktuálně existuje skoro až neskutečné množství strategií, koncepčních dokumentů týkajících se rozvoje Olomouce atp. Co jsou pro vás hlavní témata, jak a jakým směrem bychom se podle vás měli rozvíjet?

Proti strategiím nic nemám, jsou určitě potřeba. Myslím ale, že mnohdy vydá za více než stovky stran strategií zdravý selský rozum. Snažil bych se zjednodušit územní plánování, abychom do města přilákali více investorů. Recept je také ve zjednodušení povolovacích řízení. Hledal bych řešení, jak lépe a kapacitněji dopravně obsloužit centrum města, aby bylo pro lidi pohodlněji přístupné. No a  samozřejmě bych hledal způsoby na oživení samotného centra města, zvýšení atraktivity všeho, co se tam každodenně děje a  nabízí. Každá strategie musí mít ale i svého nositele a garanta, tj. toho, kdo ji uskuteční. Někdy mám dojem, že v  poslední době jedna diskuse a strategický materiál střídá druhý a už nikdo nesleduje, jestli se z toho něco promítlo do reality. Takový přístup je pro mě jako praktika naprosto nepochopitelný.


Otázka na tělo, má člověk jako vy ještě nějaký nesplněný sen?

Každý člověk má neustále nějaké sny a přání, to je jedna z věcí, která vás posunuje dále. Ale nemusí to být jen velkolepé profesní cíle. Mně by stačilo, abych byl co nejdéle zdravý a aby se mezi lidi vrátila jakási obecná ohleduplnost, abychom si vážili práce toho druhého a nehledali důvody, proč něco nejde. A samozřejmě mám ta nejnormálnější soukromá přání, týkající se mé rodiny, dětí, vnuků…


Jak a  kde byste chtěl vidět Olomouc třeba v roce 2040?

Jako skutečnou metropoli Moravy, kde se snoubí starobylost s moderními prvky, tradice se špičkovou současností. Univerzita Palackého má další kvalitní fakultu, tentokrát technického zaměření. Okolo třídy Kosmonautů se proměnilo k  nepoznání (přibyla i šestá výšková budova) a  představuje krystalizační jádro ekonomické prosperity města. Místní hokejový klub hraje v  nové supermoderní aréně Ligu mistrů a fotbalová Sigma poráží ve čtvrtfinále Evropské ligy francouzské Bordeaux. No a  na ulicích potkáváte spousty hrdých, spokojených a  pozitivní energii vyzařujících Olomoučanů. Hrdých na Olomouc, do které budou přijíždět lidé z okolí i z ciziny za památkami, vzděláním, kulturou, ale i za byznysem, za prací. Anebo se podívat na nějakou stavbu slavného architekta typu Norman Foster, Renzo Piano nebo Ando. Myslím si, že si Olomouc něco opravdu výjimečného zaslouží. Něco, na co by byl pyšný i  vizionář, jakým byl bezesporu i  arcibiskup Jan Rudolf, jenž se snažil posunout Olomouc z hlediska jejího významu velmi daleko a nyní si připomínáme výročí 200 let od jeho jmenování olomouckým arcibiskupem. Takových lidí potřebujeme víc a já jsem životním optimistou. To půjde. 

Další články