Večerník zjišťoval legální možnosti startu vlastního raketoplánu. A šlo by to!

Ten nápad se zdál nejprve tak šílený, že jsme se mu vysmáli. Pak jsme se jím začali naprosto seriózně zabývat. Můžeme legálně vypustit malý raketoplán Hanáckého Večerníku na oběžnou dráhu? Zjistili jsme, že by to šlo. Vítejte na orbitě planety Země.

Nepopíráme, že inspirací nám byl TopGear. Když se to povedlo jim, proč ne nám? Co takhle sehnat starý Trabant, dát mu nosné rakety a poslat ho nahoru? Není to náhodou trestné? A jestli je - co kdyby náš raketoplán po dvou dnech bezpečně zaparkoval na Kennedyho mysu? Zavřeli by nás do vězení, nebo bychom dostali práci v NASA? K definitivní úvaze na toto téma mne dohnala návštěva Živnostenského úřadu letos na jaře, kdy jsem zjistil, že "výroba raketoplánů" spadá do volné živnosti a nechal jsem si ji tedy napsat. Začali jsme se v redakci tou šílenou myšlenkou vážně zabývat, a kontaktovali jsme Letecký úřad.

Start je možný. A to zcela legálně

Pro konkrétní případ by samozřejmě muselo proběhnout konkrétní posouzení na základě požadavků pro daný let. Proto má informace daná nám Leteckým úřadem pouze obecný charakter. "Zřejmě by se jednalo o posouzení a povolení k létání letadla bez pilota, kde je zakázán raketový pohon, kromě účelů vzletu, tudíž je předpoklad, že by pro tento účel mohl být raketový pohon použit," vysvětlil nám pan Vítězstalv Hladký z Úřadu pro civilní letectví.

Jednalo by se tedy podle něj o povolení k létání, vydávaného právě jeho Úřadem. "Vzhledem k předpokládaným výškám a skutečnosti, že by letadlo nemělo osvědčení letové způsobilosti, by pravděpodobně muselo dojít k vyhrazení vzdušného prostoru, jak pro účely vzletu, tak pro účely letu a přistání. Opět se jedná o krok, který by byl řešen Úřadem pro civilní letectví. Vzhledem k předpokládané velikosti prostoru a pravděpodobné kolizi s tratěmi by však tento krok byl zřejmě problematický, jelikož vyžaduje projednání a vypořádání připomínek ostatních uživatelů vzdušného prostoru," doplnil.

Přeložíme Vám to do lidské řeči: start musí proběhenout mimo letecké koridory, což je jasné, a pochopitelně se k němu vyjádří ti, kdo používají vzdušný prostor. Administrativa s tím spojená by tedy byla náročná, ale start jako takový je zkrátka při souhlasu všech zainteresovaných legální a v pořádku. Dále, je nutné počítat s prostorem k dopadu eventuálních trosek, pokud by raketoplán ve vzduchu havaroval. S ohledem na to, že se Země pod místem startu otáčí, je výseč směrem na východ poměrně velká, a je tedy otázkou, zda by byl vůbec možný start v České republiky s hustým osídlením. Avšak například z východního pobřeží Finska podle našich zjistění neděláme opravdu problém nikomu, a můžeme legálně startovat (a případně havarovat). Samozřejmě, že pokud by projekt dospěl do stadia skutečných příprav, ještě jednou bychom zákonnost startu prověřili.

Kromě toho bychom museli sehnat ještě dvě potvrzení, a to z oblasti životního prostředí (volně prodejné tuhé raketové palivo znamená, že ho jako by máme), a podle zákona o zbraních a střelivu. Žádnou zbraň nevezeme, takže bez obav.

Zvládneme to technicky? Ale jo...

Proč je kosmonautika drahá: Za prvé, protože většinou používá raketové motory na tekutá paliva, která umožňují, jednoduše řečeno, ovládání letu ze Země. Takové motory jsou drahé a technicky velmi složité. Vedle toho se používá raketové palivo pevné, které je v zásadě velmi levné, a dokonce se do pomocí několika základních volně dostupných ingrediencí uvařit doma na plotně. Pevné raketové palivo má tu nevýhodu, že jakmile se zažehne, hoří dokud nevyhoří. Pro náš účel to ale bohatě dostačuje, protože rozhodně nechceme raketoplán vracet na Zemi. Ať si nahoře klidně krouží navěky.

Za druhé, kosmonautika je drahá, protože naprostá většina kosmických lodí počítá s konstrukcí, která umožňuje přežití kosmonauta. Ani to nepotřebujeme, ať si do Trabanta klidně táhne. Úvahy o první kočce ve vesmíru jsme odhodili a kočkonaut nebude. Chceme jen vypustit Trabant, nic víc.

Za třetí, kosmonautika je drahá, protože většina strojů se vrací na Zemi a potřebuje přesně navigovat a samozřejmě přistát. To my nepotřebujeme. Až nastane Trabantův čas, ať si klidně shoří v atmosféře. Žádný tepelný štít, nic. Nic, co by náš kosmický koráb prodražovalo a technicky komplikovalo.

Jak se dostat na oběžnou dráhu? Jde to?

Jde. A není to zase tak neřešitelně těžké. Bakeliťák sám o sobě skoro nic neváží, tím spíš zbavený sedadel a vší zbytečné zátěže. Vlastně jediná váha, kterou budeme zvedat, je váha samotných raket a paliva. Na internetu jsou běžně dostupné vzorce pro výpočet tahu motorů; výpočty samotnými vás unavovat nebudeme, ale výsledek vám řekneme: spočetli jsme, že nám v zásadě stačí 970 000 kusů konkrétních silvestrovských raket k tomu, abychom se na hranici oběžné dráhy skutečně dostali. Řešíme poslední věc, a to jak udělit Trabantovi první kosmickou rychlost, aby nám po balistické dráze zase nespadl dolů.

Proč publikujeme tento text: pokud se mezi čtenáři najde kdokoli, kdo v univerzitním městě Olomouci studuje třeba fyziku a chce se podílet na vyslání Trabanta na orbit, kontaktujte prosím redakci. Děkujeme!

Vlastimil Blaťák