Lanýžové degustační menu

Z historie olomouckých čtvrtí: Týneček

Z historie olomouckých čtvrtí: Týneček

foto: Archiv redakce

19. 09. 2020 - 20:00

Když v roce 1919 vznikl takzvaný Velký Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte se s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 24.: Týneček

Na jedné straně výhled na Klášterní Hradisko, na druhé pak na Svatý Kopeček. Týneček, jedna z nejmenších částí města, má zajímavou polohu zhruba uprostřed mezi těmito olomouckými dominantami, přesto z něj většina Olomoučanů zná jen dvě řady domů podél silnice na Šternberk. 

Historie Týnečku přitom sahá daleko do minulosti. Jistě existoval už v roce 1263, kdy se o něm objevuje první písemná zmínka. Konkrétně to byla listina oznamující smír mezi klášterem Hradisko a velehradským klášterem ve sporu o hranice mezi Chválkovicemi a Týnečkem. Zatímco Chválkovice byly v majetku Hradiska, sousední Týneček, v listině zvaný Tynczek, patřil Velehradu.

Od té doby uplynulo jen 14 let a vesnice stejně přešla do majetku hradišťských premonstrátů. Ti ji následně v roce 1314 pronajali olomouckému purkrabí Divišovi ze Šternberka. Město si pak Týneček nemuselo pronajímat od roku 1481, kdy mu ho za věrné služby daroval spolu s dalšími král Matyáš Korvín poté, co ho zabavil Hradisku. Do jeho majetku pak Týneček v roce 1510 vrátil král Vladislav Jagellonský. 

Vesnice měla vždy výrazný zemědělský charakter a převážně české obyvatelstvo. Na konci 16. století si ji oblíbili olomoučtí jezuité. Řád nejprve koupil několik usedlostí, v roce 1603 panský dvůr a od roku 1665 už vlastnil celý Týneček. Po poslední morové epidemii v našich zemích na začátku 18. století nechali jezuité na návsi postavit mariánský sloup. Ten se bohužel nedochoval až na čtyři sochy z něj, které jsou dnes umístěny u kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, postavené v roce 1888 na jeho místě. 

Důležitým letopočtem je pro Týneček i rok 1749, tehdy se totiž v jeho katastru stavěla císařská silnice mezi Olomoucí a Šternberkem, úsek zásadní spojnice Vídně se Slezskem. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 Týneček přešel do tzv. Studijního fondu, jeho výnosný hospodářský dvůr se rozparceloval mezi stávající i nové osadníky a zbývající část obce pak v roce 1824 získal hrabě Saint Genois, jak už tomu bylo u řady dalších vesnic z bývalého majetku hradišťského kláštera.

O čtvrtstoletí později se pak v roce 1850 stal podobně jako ostatní samostatnou politickou obcí. Ta byla úzce propojena s Chválkovicemi. Od roku 1856 byla také přifařena k tamnímu kostelu Sv. Barbory, do té doby chodili obyvatelé Týnečku do kostela Panny Marie na olomouckém Předhradí a po jeho zrušení do kostela sv. Michala. 

Do Chválkovic se chodilo také do školy, než byla díky věhlasnému rodákovi Františku Stejskalovi v roce 1907 postavena vlastní školní budova. František Stejskal byl uznávaný zemědělský odborník a mlynář, do roku 1918 byl jako jediný Čech v tehdejším německém zastupitelstvu města Olomouce. A byla to také rodina Stejskalova, která nechala na návsi postavit již zmíněnou kapli. 

Průmysl do Týnečku zavítal jen okrajově, na místě dnešní autobusové točny stávala sladovna rodiny Groagů. Samostatnost zůstala Týnečku i po vzniku republiky v roce 1918, daleko více do jeho života zasáhl konec 2. světové války, kdy byla obec částečně zničena dělostřelectvem. Škody byly tak veliké, že Týneček patřil mezi nejpostiženější vesnice v okolí Olomouce vůbec. Domy se ale postavily nové a tak se v roce 1974 mohl stát součástí města Olomouce. 

Další články