Zakladatel Občanské poradny Michek v rozhovoru pro HV: Není mi lhostejné, co se děje kolem nás

Před časem vznikla v Prostějově Občanská poradna Jiřího Krampola a Petra Michka. Založení nové organizace, jejímž cílem je radit lidem v tíživých životních situacích, si prakticky nešlo nevšimnout – inzeráty v novinách, velké reklamy ve městě, mobilní panely na náměstí. Kolik stála reklamní kampaň poradny nebo jak se dívá na spekulace o svém vstupu do politiky, řekl její zakladatel Petr Michek v rozhovoru pro Hanácký Večerník. Prozradil také, že nezná vlastníka Parlamentních listů, webu, na kterém publikuje.

Právník a podnikatel Petr Michek působil v ČSSD, poté kandidoval za Paroubkovy Národní socialisty – LEV 21 s podporou Moravanů. V senátních volbách na Znojemsku v roce 2014, kde získal 1,24 %, žádal neúspěšně o podporu hnutí ANO 2011. Nyní žije na Prostějovsku.

Provozujete v Prostějově Občanskou poradnu, je to poměrně velký a viditelný projekt. Zeptám se trochu provokativně – co za tím je?

Je to spontánní nápad Jirky Krampola a mě. Vzniklo to tak, že s Jirkou Krampolem se známe delší dobu, spolupracujeme spolu, pomáhal jsem mu jako právník s některými jeho osobními věcmi. Jirku znepokojuje sociální situace seniorů v České republice, on sám je seniorem a vidí, jak to tady funguje. A často jsme o tom v Praze diskutovali, a když jsem se přestěhoval sem na Prostějovsko, tak Jirka přišel s nápadem, že bychom tady mohli něco udělat společně pro seniory, protože je to kraj jeho dětství, po dědečkovi pochází z Laškova a Kandie a já jsem člověk, kterému není lhostejné, co se děje kolem nás. Sám zastávám heslo, že život nezačíná a nekončí dveřmi našeho bytu, a tak vznikl projekt Občanské poradny. Na začátku byly dva momenty – naše debaty s Jirkou Krampolem o situaci seniorů a naše přátelství a to, že jsem se přestěhoval sem na Prostějovsko, kde jsou jeho kořeny.

Předtím jste žil na jižní Moravě…

Ano, já jsem působil v Brně a tady jsem našel, když to tak můžu říct nadneseně – nový život. Líbí se mi tady, koupil jsem Čertovy rybníky a našel jsem v tomto kraji to, co jsem celý život hledal.

S čím přesně lidem radíte?

To jsou příběhy, co píše sám život. Chodí tam senioři, kteří mají například problémy se svými dědici, zažili jsme případ, kdy paní darovala byt svému vnukovi, vyhradila si tam právo doživotního bydlení a přišel exekutor, protože kluk nadělal dluhy a paní z toho bytu chtěl vystěhovat. To jsou silné příběhy, sám mám tři děti a vím jak je složité a nákladné děti v dnešní době vychovávat a znepokojuje mě třeba situace matek samoživitelek. Proto jsem i rád, že se teď hodně diskutuje to zálohované výživné, protože myslím si, že ženy, které zvládnou chodit do práce, vychovávat dítě a nemají tu podporu toho partnera, jsou hodny obdivu. Jednak protože vychovávají budoucí generaci a jednak protože jsou samy v tíživé situaci a musí se obětovat kvůli dětem.

A kdybychom to nějak zobecnili – s čím lidi do poradny chodí?

Exekuce, dluhy, výživné. Samozřejmě, zaznamenali jsme i určité případy, kdy tam přišli spekulanti, kteří si mysleli, že Občanská poradna je od toho, aby jim poradila v jejich ekonomických a finančních transakcích, když mají sami peněz dost. Samozřejmě jsme jim základní radu poskytli, ale potom tu spolupráci s nimi dál jsme už nepokračovali, protože nám to připadalo neetické. Bezplatná občanská poradna by měla být zaměřena především pro lidi, kteří si nemohou dovolit nákladné právní služby.

Mě by ještě zajímalo, jak konkrétně to probíhá – když přijde třeba matka samoživitelka a řeší, že má nízké výživné na děti, tak Vy jí pomůžete napsat návrh na soud nebo ji tam i zastupujete?

Probíhá to tak, že děvčata v Občanské poradně se ujmou toho, kdo přijde a žádá pomoc, sepíšou ten případ, pokud je to něco jednoduššího, tak mu i poradí. Protože velmi často se lidi neorientují v tom, kam mají přijít nebo který úřad mají kontaktovat. Pokud je to složitější případ, tak děvčata ten případ sepíší, pošlou ho k nám do advokátní kanceláře, protože já sám jsem advokátním koncipientem. Advokátní kancelář ten případ posoudí a pomůže jim.

To znamená – zastupujete je až k soudu?

Zatím takový případ, že bychom to dovedli až k soudu, nemáme a nebylo to ani primární ambicí.

Propagace Vaší poradny je všudypřítomná, v novinách jsou inzeráty, ve městě mobilní panely, i nějaký billboard. Z čeho to platíte?

Platím to výlučně ze svých soukromých zdrojů. V minulosti se mi povedlo vydělat nějaké peníze na nemovitostech. Děti už mi odrostly, jsou už téměř plnoleté. Především považuji za eticky nezbytné, pokud jsem k té spolupráci získal Jirku Krampola a Radima Uzla, tak mi připadá velmi etické dát do toho projektu nějaké finanční prostředky. Nedovedu si představit, pokud se tito lidé rozhodli spojit s tímto projektem, aby se tomu člověk nevěnoval. A k té péči patří nejenom ten čas, který tomu člověk věnuje, ale v dnešní době i peníze.

V minulosti jste podnikal, platí to ještě?

Já jsem zaměstnaný jako advokátní koncipient a vedle toho mám ještě pracovní poměr ve společnosti, která pronajímá nemovitosti.

Máte dary i od jiných subjektů, firem?

Ne. Zatím jsme asi tak nezajímaví, že lidé, kteří mají peníze a kteří by mohli něco dobrého udělat pro společnost a pro Prostějov, nás zatím neoslovili. Věřím, že do budoucna se to třeba změní.

Kolik ta propagace zatím stála, alespoň zhruba?

Zhruba pět set tisíc. Na všechno jsou faktury. Spolupracujeme na tom s reklamní agenturou z Prostějova, která nám to zajišťuje.

Zaznamenal jsem spekulace, že si chystáte půdu pro senátní kampaň ve volbách, které se uskuteční už za rok. Když jsem se Vás na to zeptal mailem, tak jste napsal, že senátor je takový ombudsman regionu, ale vlastně jste to nevyloučil.

Podívejte, já nebudu zastírat to, že mi nejsou lhostejné věci, co se dějí ve společnosti, společenské procesy. Myslím, že je potřeba se snažit pro tu společnost něco udělat. Když Vám Pán Bůh dá zdraví, vzdělání a možnost si vydělat nějaké peníze, tak si myslím, že člověk by to té společnosti měl nějakým způsobem vrátit.  Na druhé straně, to aby člověk kandidoval do Senátu, to nezáleží na jenom na něm, to záleží i na tom, jestli sesbírá těch 1 500 nebo kolik podpisů…

Tak to už by byla maličkost.

To nevím. Já si myslím, že 1 500 podpisů sesbírat není jednoduché a hlavně já ani žádné podpisy nesbírám. Anebo musíte mít nominaci od politické strany a já žádnou nominaci nezaregistroval a ani mě nikdo neoslovil. Kdyby mě někdo oslovil a dal by mi tu nabídku, tak ji určitě budu zvažovat právě z toho důvodu, že mám pocit, že práce senátora není až tak o politice, ale je to o té práci v regionu.

Myslím si, na rozdíl od jiných kritiků Senátu, já Senát vnímám jako možnost něco udělat pro lidi v tom regionu. Ale žádnou nabídku na to, abych kandidoval na senátora, jsem od žádné politické strany neobdržel a ani podpisy nesbírám. Takže myslím si, že v této chvíli jsou to opravdu jenom spekulace. Kdyby taková nabídka přišla, tak se jí budu vážně a seriózně zabývat.

Jednodušší by bylo založit novou politickou stranu, na to stačí 1 000 podpisů.

Já určitě nemám žádnou ambici zakládat politickou stranu.

Nevylučujete tedy, že se příští rok na podzim na některém z volebních lístků objevíte?

Já to nemohu potvrdit ani vyloučit právě z toho důvodu, že jsem žádnou nabídku nedostal. Pokud bych nějakou nabídku dostal, tak ji budu zvažovat a pokud bych ji dostal a zvážil, že ano, tak potom bych se objevil na nějakém volebním lístku. V tuto chvíli jsou to ale opravdu jenom spekulace.

Říkal jste, že se Vám tady v regionu líbí. Neuvažujete o tom, že byste kandidoval v komunálních volbách, které jsou také příští rok na podzim?

Ne. O tom určitě neuvažuji. Podívejte se, jsem ve věku, kdy mám už naštěstí odrostlé děti, chci si zařídit život podle svého a do toho patří žít tady v Prostějově, ve městě, které se mi líbí. Mám tady i silný magnet, ty Čertovy rybníky, kde často trávím čas. A pokud budu mít možnost tady něco udělat pro lidi, určitě to rád udělám a jsem rád, že i ten projekt Občanské poradny v tomto směru funguje.

Byl jste v Paroubkových národních socialistech LEV 21, do Senátu jste chtěl kandidovat na Znojemsku za ANO, pak jste si vyjednal i podporu Moravanů. Jak na tom politicky vlastně aktuálně jste?

Já si myslím, že bych měl především říct, že už jako student Právnické fakulty v Brně jsem ve svých dvaceti letech, v roce 1993, vstoupil do ČSSD. Z ČSSD jsem odešel někdy v roce 2008, možná později – 2010, potom když jsem viděl, jak se ta strana vyvíjí. Je pravda, že jsem nějakou dobu v LEV 21 – Národní socialisté, což byla strana spjatá s původním předsedou sociální demokracie Jiřím Paroubkem. Co se týče kandidatury za hnutí ANO, já jsem požádal hnutí ANO o podporu kandidatury jako kandidáta Moravanů a Národních socialistů. A hnutí ANO mi tuto podporu odmítlo. To, že jsem chtěl kandidovat za hnutí ANO, jsou spekulace. Já jsem pouze hnutí ANO žádal o podporu té kandidatury. Rozhodli se, jak se rozhodli a já to respektuji. V tuto chvíli nejsem členem žádné politické strany.

Když jste tehdy, před třemi lety na Znojemsku kandidoval, tak jste moc dobrý výsledek neudělal. Čím si to vysvětlujete?

Já jsem v té době byl členem Národních socialistů – LEV 21 a tato strana se snažila uspět ve volbách. Považoval jsem jako slušnost a povinnost té straně kandidaturou v senátních volbách pomoci. Myslím, že pro toto platí, že nebylo důležité uspět, ale zúčastnit se. Protože pokud jste členem politické strany a ta strana vám dá důvěru a chce, abyste za ni kandidoval, tak si myslím, že je slušné na to nějakým způsobem reagovat. Nebudu zastírat, že i vzhledem k tomu, jaké mám rodinné poměry, jsem kluk z paneláku, tak vždycky budu spíše levicově smýšlející člověk, i když ona je v dnešní době otázka, co je to levice a pravice. Já si myslím, že to je takové to staré vnímání politiky. Dneska ta politika je spíše o tom, co chcete prosazovat a v tomto směru, když jste zmínil hnutí ANO, položme si otázku – je vlastně levicové nebo pravicové? Já to nevím.

Když jsem si o Vás sháněl informace na internetu, tak jsem zjistil, že jste docela publikačně činný na Parlamentních listech. To je poměrně kontroverzní médium, které vlastní pravomocně odsouzený korupčník Valenta, který v současnosti financuje Stranu soukromníků a ODS.

Tak to víte víc než já, já opravdu jsem nikdy nestudoval vlastnickou strukturu Parlamentních listů.

Není to dneska důležité, kdo vlastní média?

Je otázkou, jestli ta média má potřebu někdo vlastnit z toho důvodu, aby jimi podporoval nějaké vlastní cíle anebo je vlastní z jiných důvodů. Myslím si, že ve finále jde vždycky o výsledek. Můj otec, ještě když žil, tak rád používal heslo „ukázaná platí“. Takže z tohoto pohledu se můžeme dívat na pana Babiše jako na populistické hnutí anebo je to ta nepolitická politika jak o ní mluvil Václav Havel, kdy on (Babiš – pozn. red.) vyslyší to, co ta společnost žádá a potřebuje a v tomto směru se umí postavit do popředí přání občanů. A o tom hovoří ty dosavadní volební výsledky.

Ty Parlamentní listy jsou považovány za nástroj dezinformací, jsou kritizovány řadou žurnalistů pro absenci dostatečné práce s informacemi. Jak se na to díváte, nemáte s tím problém?

Já nemám zkušenosti s novinářskou branží. Zkusím vám říct, jak to vnímám úplně sedlácky – selsky. Pokud mám potřebu napsat nějaký článek, vyjádřit se k něčemu co cítím, tak Parlamentní listy byly jediné, kam když jsem ten příspěvek poslal, tak mi ho byly ochotny zveřejnit. Stejně jako tam publikuje celá řada jiných osob. Pokud takový příspěvek pošlu do Mladé fronty nebo do deníku Právo, tak mám pocit, že mi ho asi nezveřejní. Beru Parlamentní listy jako určitou platformu, která je ochotna prezentovat názory lidí.

On problém Parlamentních listů je právě ten, že publikují úplně všechno, co dostanou, aniž by si ověřovaly zdroje. Byly ochotny zveřejnit i hoax, který jim někdo poslal. Ještě k činnosti poradny budu mít poslední otázku. Všiml jsem si, že děláte v domovech seniorů zábavnou show. Zaznamenal jsem, že někteří lidé to vnímají tak, že trochu využíváte těch seniorů a že je to neetické.

Podívejte, pokud přijedeme do domova důchodců s Jirkou Krampolem a Radimem Uzlem a výsledkem té návštěvy je, že se ti lidé pobaví, něco se dozví – odpovědi na to co je zajímá, pokud tímto způsobem pomůžeme i naší Občanské poradně, tak si myslím, že to je v pořádku. Samozřejmě, vždycky když něco děláte, tak někdo to může vidět dobře a někdo špatně. Já si ale vzpomínám, co říkávala moje babička – „když tě kopou do zadku, znamená to, že seš vpředu“.

Jakub Čech