Děti ve volném čase takřka vůbec nesportují, říká trenér Zdeněk Novák

Trenér olomoucké hokejové mládeže Zdeněk Novák říká: "Nezachytili jsme včas ony změny, které se ve spontánní pohybové aktivitě dětí udály, že děti takřka vůbec ve volném čase nesportují, nehrají. Metodika „funguje“ dle starých not, ze setrvačnosti."

U nás na střední škole se na nástěnce vede tabulka lehkoatletických rekordů ročníků. Když jsem tam nedávno po letech byl, s hrůzou jsem zjistil, že od naší doby, tj. polovina devadesátých let, nebyl překonán ani jeden rekord. Je na tom skutečně dnešní počítačová generace dětí pohybově tak špatně?
Ano, částečně si sám odpovídáte. Počítačová generace je na tom opravdu pohybově špatně, a to díky přetechnizované době počítačů, mobilů a tak dále. Pro raný věk každého zdravého dítěte je charakteristická přirozená potřeba pohybu. Je to dáno evolučně, kdy pro každé mládě ve zvířecí říši je pohyb otá­zkou přežití. Ta potřeba pohybu v našich dětech ještě přežívá, ale naše moderní doba ji potlačuje. A když se pohyb nezachytí v brzkém dětství, potom už je to těžší a těžší.

Trénujete lední hokej v mládežnických kategoriích. Jak se tato situace projevuje přímo v hokeji?
Má to pochopitelně přímou souvislost. Jednak se do sportu obecně hlásí méně dětí, protože o pohyb a sport mají daleko menší zájem. Tím pádem samozřejmě také do hokeje přichází méně dětí. A potom ty, které přijdou, mají pohybový základ chudší, než tomu bylo v minulosti. Děti měly dřív několikanásobně více spontánního pohybu, než je tomu dnes. Dle mého názoru má právě tento fakt největší vliv na to, že hlavně naše kolektivní sporty se nacházejí ve stagnaci.

Říká se, že jsme v metodice mládeže momentálně zpožděni za Skandinávií i za zámořím. V čem a proč?
Začnu s odpovědí „proč?“. Protože jsme včas nezachytili ony změny, které se ve spontánní pohybové aktivitě dětí udály, že děti takřka vůbec ve volném čase nesportují, nehrají. Metodika „funguje“ dle starých not, ze setrvačnosti. A v čem jsme zpožděni? Metodika profesora Kostky, která tvoří základ a stále se z ní vychází, byla vypracována pro začátečníky, kteří tehdy začínali s hokejem kolem deseti let. Dnes se začíná už od čtyř let. A tak trénujeme čtyřleté začátečníky dle metodiky pro desetileté, kteří navíc měli pohybový, respektive herní základ ze svých spontánních her. V metodice je v této začínající věkové kategorii vakuum. V tomto raném věku by u současných dětí mělo docházet k osvojování pohybu formou her, které dětem v jejich volnu chybí. Ale my trénujeme a drilujeme jednotlivé dovednosti. Je velký rozdíl mezi osvojováním a trénováním! V herních sportech bychom se měli mnohem více věnovat vnitřním procesům, jako je herní vnímání, zpracování informací, rozhodování, čili kognitivním schopnostem. Naše metodika se zaměřuje více na vnější projevy, na to, co je vidět. Ale to nejdůležitější vidět není, to je skryto. Je to velmi obšírné téma, na které by bylo třeba více prostoru pro jeho objasnění.

Pokračování v tištěném Hanáckém Večerníku 6.10.2016

-vb-