Jezdit africký Dakar je radost, říká Tomáš Tomeček

Tomáš Tomeček se narodil v Přerově a střední školu absolvoval v Olomouci. Pak se shlédl v závodních kamionech na Dakaru, a tak dlouho si šel vytrvale za svým, až se stal dakarským závodníkem. Rozhovor jsme absolvovali v areálu Tatry v Kopřivnici, zatímco si chystal kamiony na Africa Eco Race s cílem v Dakaru. To jen kdybyste nevěděli, že v dnešní době už Dakar není Dakar a vlastně se jmenuje úplně jinak.

Nemohu se nezeptat: Proč se Dakar jmenuje Dakar, když se jezdí v Jižní Americe, a proč se o originálním závodě, který se stále jezdí po původní trase do skutečného Dakaru, vlastně skoro neví?

Protože společnost ASO organizující "americký dakar" vlastní práva na logo tuarega Dakar a z důvodů bezpečtnosti byla v roce 2008 soutěž v Africe zrušena a hned v dalším roce se jel první jihoamerický "Dakar". Dakar jsem začal sledovat v roce 1985, bylo mi necelých patnáct let. V tu dobu jsem studoval v Olomouci na gymnáziu. Soutěž mne naprosto uchvátila. Vystříhával jsem si články z novin a z časopisů a začal jsem tušit, že jednou chci Dakar zkusit. Po letech a po Vysoké škole a sametové revoluci se mi sny začaly plnit, protože jsem se snažil v rámci možností dělat maximum pro jejich realizaci. První Dakar v Africe jsem jel v rove 1995. Pak jsem tam byl ještě jedenáckrát. V Jižní Americe jsem startoval dvakrát. Ale v Argentině se jede v prachu mezi plotama, těžko se tam předjíždí, jede se často na limitu 140 km/h, jako soutěže "WRC", a když někoho v prachu dojedete, velmi riskujete, máte na předjíždění takovou vysílačku, aby vás ten před vámi pustil. Jenže, on když slyší signál, tak přidá. Vytrácí se tam radost z jízdy, kterou jsem tam nepocítil a nenašel. Dnes se jezdí marketingový závod se jménem Dakar v Jižní Americe, a pak se jezdí závod do skutečného Dakaru, jako starý původní Dakar. Je to klasická africká zkouška sama sebe  Vlastně je to trochu návrat zpět, a to se dneska nenosí. Retro je mimo....

Dakar se přesunul do Jižní Ameriky v roce 2008. Proč to tam zůstalo? To sponzoři nemají zájem, aby se to vrátilo do těch původních míst?

Kdo je bohatší? Afrika, nebo Jižní Amerika? Afrika je chudší. A pořadatelé nemají jednoduchou pozici, musí soutěž ufinancovat a ve spolupráci s jihoamerickými zeměmi to asi jde snáze... Do Afriky se klasický Dakar kvůli komerci už asi nevrátí. Myslím si, že mezi těmi dvěma závody je obrovský rozdíl, především v lidském přístupu. Když se nám třeba loni v Africe pokazil doprovodný kamion, přišla za námi naše konkurence a sama nám nabídla, jestli nechceme pomoci a něco vzít. To by se v Americe asi nestalo. Doslova mi spadla brada. Lidský přístup je v Africe úplně jiný. To je pro nás velmi důležité.

Zajímají se vůbec média o africký závod, který se dnes jmenuje úplně jinak?

Jmenuje se Afrika Eco Race, teď se nově jmenuje Race To Dakar. Pojedme tam posedmé, a v rámci našich možností se snažíme soutěž promovat. Rád bych Vám poděkoval za náš rozhovor.

Když se já jako úplně normální člověk rozhodnu jet Dakar, je to vůbec možné? Co všechno pro to musím udělat? Kolik potřebuju peněz, kolik zkušeností? Co mi brání v tom, abych se mohl postavit na start?

Nic Ván v tom nebrání, jestli to opravdu chcete. Rozmyslete si to. Jsou tady týmy Buggyra, Bonver, Loprais a my, kontaktujte je a hledejte možnosti spolupráce. Musíte se rozhodnout, jakou kategorii, jestli motorku, osobák nebo náklaďák, který je asi nejnákladnější. Motorka je nejdostupnější. Jsou to řádově statisíce. A nezapomeňte na trénink a jízdy. Pak potřebujete licenci a asistenci, a můžete vyrazit.

Takže chápu, že pokud mám natrénováno a dostatek peněz, tak mohu jet jako soukromá osoba a nemusím patřit do nějakého týmu.

Ano, přesně tak.

Co je v Africe nejhezčí?

Ta relativní svoboda. Ještě tam nejsou ploty kolem trati. Můžete jet doprava i doleva. Nádhera! Samozřejmě pro lidi a pro novináře jsou atraktivní duny, a ty tvoří maximálně osm, devět, deset procent soutěžní trati.

Jak těžko se na Africa Eco Race shánějí sponzoři?

Je třeba poděkovat všem našim partnerům. Není pro ně jednoduché nás podporovat, stejně jako není jednoduché partnery získávat... Bez jejich dohod a kontraktů bychom nemohli závodit. Napněný rozpočet je dobrý předpoklad k dalšímu soutěžení. V týmu máme také k dipozici ještě pracovní pořadatelské vozy na podvodzku Tatry 6x6, takzvané. terénní odtahovky pro pořadatele. Po letech závodění tak máme možnost zúročit naše zkušenosti z průjezdů extrémním terénem a dělat kolegům závodníkům radost z odtažení jejich porouchané techniky velmi často z dunových polí do bivaku či servisu. Závodění samotné je pro nás odměna, je to krásná práce  Na šestikolkách odtahovkách také pracujeme. Třikrát jsme bylis nimi byli v Egyptě, letos jsme byli v Alžíru, předtím sedmkrát v Dakaru. .

Zeptám se možná hloupě, ale vždycky jsem přemýšlel, co vezete v tom kamionu? Nákladní prostor je prázdný?

Ne, není (jde odstrojit auto a ukázat, co má naloženo). Jen tři náhradní pneumatiky zaberou polovinu toho prostoru. Ale když jsem začal v pětadevadesátém závodit a jeli jsme s Lopraisem a s Buchtyárem, měli jsme vzadu také ledničku. Dnes už s sebou nic takového nevozíme.

Jaké máte letos ambice co do umístění?
Chceme dojet. S radostí dojet do cíle u Růžového jezera poblíž Dakaru v Senegalu.

Vlastimil Blaťák