Pohyb je prospěšný Podpora aktivního života a sportu je důležitá, říká Frantík

Když se řekne sport, podpora sportu nebo velkoplošné UV digitální tiskárny nejen v Olomouci a Olomouckém kraji, obvykle k tomu spojení nejvíce sedí jméno Michala Frantíka. Kromě svých pracovních a podnikatelských aktivit toho stále stíhá velmi mnoho. Mimo podporu sportu dětí a mládeže například působí jako vedoucí mužstva druholigových fotbalistek SK Sigma Olomouc.

Jste známý sportovec a člověk, který se pohybuje ve výrobě a prodeji technologií, jako jsou třeba velkoformátové tiskárny. A také jako osobu angažovanou v občanské sféře a ve sportu. Jak všechno stíháte, vždyť den má jen čtyřiadvacet hodin?

Abych pravdu řekl, už dávno není pravda, že bych byl aktivní ve všech těchto oblastech současně. Často jsem si říkal, proč den nemůže být delší, a někdy jsem tím omezoval i ty nejbližší. Na druhou stranu mi to všechno dává smysl a pořád mě to naplňuje.

Která z těchto aktivit vás nejvíce baví?

Těžko říct. Všechno má své kouzlo a dává mi velký smysl. Když se dostanu do fáze, kdy nevidím řešení a cítím únavu, odbočím k jiné aktivitě – ať už jde o práci nebo sport. V tom přemýšlím kreativně a trochu si odpočinu, než se vrátím k původnímu úkolu. Vždycky jsem stíhal hodně věcí, asi mi v tom pomáhá ADHD. Tento handicap má své výhody i nevýhody. Máte spoustu energie a nápadů. Díky bývalé ženě jsem se naučil soustředit a dotahovat důležité věci do konce. K tomu mi pomohl i sport – cyklistika, kterou jsem provozoval už v dětství. Naučila mě houževnatosti a nevzdávat se. Všechno má svůj cíl a k tomu se musíte dopracovat i přes překážky.

Sportem vás provází asi celý život, na různých úrovních. Kdo vlastně Michal Frantík u sportu je?

Ano, sport je celoživotní vášeň, život. Sám jsem se snažil sportovat, pak díky sestře, která byla úspěšnější, jsem se dostal k masírování. Prošel jsem špičkovými týmy až k reprezentaci a dokonce i práci téměř sedm let v zahraničí. Ale bavilo mě vždy i sportovcům pomáhat a podporovat je. Když jsem se vrátil z Kuvajtu, řekl jsem si, že pomohu cyklistkám a snažím se pomáhat až do dnes i v třetí oblasti, která mě reprezentuje. Navíc když masírujete, není to jen práce, ale poslání. Pomáháte lidem od problémů, různých bolestí a předáváte jim energii. Má to velký smysl.

Které období vás nejvíce bavilo a baví?

Všechno má svůj smysl, jak jsem zmínil. Jako masér jste pro sportovce nejen odborníkem, ale také jejich tátou, mámou a člověkem, který je nejblíže. Možná by se dalo říct, že pro mě největším zážitkem byla účast na olympiádě v Tokiu. Olympijské hry jsou snem každého sportovce. Ale Tokio bylo i hodně stresující kvůli covidu a všem okolnostem, které nikdo nečekal. Nejvíce mi ale dala doba v zahraničí, kde jsem se naučil jazyk, získal přátele a životní zkušenosti. A pak také, když jsme s Czech mix týmem pomáhali dívkám, které měly sen závodit, bylo to pro mě hodně emoční. Byla to cesta od nuly, a když přišel i malý úspěch, radovali jsme se společně. Tyto okamžiky mi utkvěly v srdci. Samozřejmě jsem měl radost i z úspěchů v reprezentaci, ale dlouhodobá cesta a na konci i lidsko-sportovní úspěch mi dávají větší smysl.

Dnes i vaše dcera Dominika sportuje, hraje fotbal za Sigmu. Máte z toho radost?

Podívejte, já se na to dnes dívám jinak. Pohyboval jsem se a pohybuji jak v oblasti vrcholového a profesionálního sportu, tak i u dětí, které ještě nemají ponětí o medailích, olympiádách či vzorech. Jsem velmi rád, že dcera sportuje, že ji to baví, že má pohybovou aktivitu a že ji to třeba provede životem. Pamatuji si, jak se mě trenéři nebo někteří lidé z vedení ptali, jestli ji fotbal vůbec baví, jestli nechce dělat něco jiného, že nemá vlohy nebo talent. Ale co je na tom to nejkrásnější? Ta holka má čtrnáct let a i když je někdy unavená, nebo třeba cítí, že kolem sebe má nadanější holky, má chuť a sílu jít na trénink a hlavně ji to baví, i když o tom moc nemluví. A to je to nejdůležitější: sportuje. Navíc má teď v kategorii WU15 dva výborné trenéry, kteří při příchodu na tento post stanovili několik cílů. Jeden z nich je udržet co nejvíce holek u fotbalu, bez ohledu na výkonnost, aby je to hlavně bavilo. Chtějí vytvořit skvělý tým, naučit je všechny fotbal a posunout je jak výkonnostně, tak i v tabulkách. A to je u dětí důležité – nezapomínat na základní principy a hodnoty, kam je chceme posouvat. Není to jen o drilu, i když v pozdějším věku jsou specializace a dril důležité. Trenéři spolu s učiteli a rodiči mají velký vliv na děti a rostoucí mládež a spolupodílejí se na výchově a vývoji naší společnosti. To má nejen dopad na fyzickou zdatnost společnosti, ale i na mentální a sociální zdraví jako celek.

Jak jste se dostal od sportu k tiskárnám a jejich výrobě a prodeji?

Jednoho dne, když jsem pracoval v Hradci Králové u profesionálního týmu, mi zavolala přítelkyně, dnes bývalá žena, která je původem cizinka. Řekla mi, že chce být se mnou, abych už necestoval po světě se sportovci a nebydlel v Hradci, ale byl opět doma. Tenkrát to bylo jednoduché rozhodnutí, chtěl jsem být s ní. Jen když jsem skončil, přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Pamatuji si, že tehdy jsme jeli na Vranov, a když jsme šli na procházku, řekla mi: „To je jednoduché, budeš servisní technik ve firmě, kde pracuji.“ Tak jsem na ni koukal s otevřenou pusou. Řekla mi: „Dívej, obchodujeme v zahraničí, anglicky umíš, teď tě naučím přes víkend technická slovíčka a výrazy a opravovat stroje tě naučíme také.“ Tehdejší majitel mi dal šanci a řekl, že když neuspěju, budu mu masírovat zaměstnance. Byla to velká výzva, ale měl jsem kolem sebe skvělé lidi, kteří mě to naučili, a po třech měsících mě poslali na první veletrh do Kyjeva, kde jsem oživoval tiskárnu a předváděl ji spolu s obchodníkem a produkčním manažerem. Prošel jsem tím, a tak mi to zůstalo.

Měl jste svoji vlastní firmu, dnes jste vedoucí servisu v nadnárodní společnosti. Jak vnímáš tyto změny?

Všechno má svoje, rozhodně každý úsek života a nové zkušenosti vás vždy posouvají dál. A naopak můžete předávat své zkušenosti z praxe. Tenkrát jsme založili vlastní firmu, protože jsme během okamžiku zůstali bez práce a říkali jsme si: "Co dál?" Tak to bylo logické vyústění situace, a navíc nová výzva, a výzvy mám rád. Vyvíjet, vyrábět a prodávat vlastní produkt má své kouzlo, a díky skvělému týmu jsme i tuto část mohli posouvat dál. Našli jsme si cestu v customizaci, ve vývoji a výrobě tiskáren, takzvaně šitých zákazníkům přímo na míru. To znamená, že zákazník přišel, řekl, jakou má produkci, představu, kolik chce do technologie investovat, a my jsme mu postavili tiskárnu přímo na míru. Největší tiskárnu, kterou jsme měli, byl flatbed v Itálii o rozměrech 3,2x8,4 metru s výškou potisku až 300 milimetrů a dalšími funkcemi. Prodávali jsme skutečně po celém světě a přinášelo to nové výzvy a cíle. Díky instalacím a servisu jsem projel téměř všechny kontinenty. Nejzajímavější destinace byly Zambie, Libanon, Spojené arabské emiráty, Brazílie, Uruguay nebo Guatemala, ale největší trh jsme měli v Itálii. Pak jsme se rozhodli jít jinou cestou a firmu prodali. Upřímně, nemyslím si, že to bylo správné rozhodnutí, sám bych se tak nerozhodoval, protože i když přicházely různé krize – covidová, ekonomická díky válce na Ukrajině a tak dále. – vše se nám podařilo zvládnout. Někdy je potřeba si na chvíli odpočinout, jít hlavu orazit, jet na dlouhou dovolenou a pak se vrátit s novou energií. To se nám bohužel nepovedlo realizovat. Čas nevrátíte, ale rozhodně to bylo zajímavé období, kdy můžete být rádi, že zákazníci v zahraničí jsou s vámi spokojení, a někteří v Itálii kupovali v určitých časových intervalech i tři flatbedy za sebou. Zákazníci mi volají, jak se mám, i dnes. Dnes však mám před sebou nové výzvy a mety. Každopádně děkuji za tuto cestu, a od bývalé ženy, která byla zodpovědná za obchodní a ekonomickou část, jsem se hodně naučil. Pracovně, a vlastně to mělo přínos i do života, což beru pozitivně. I kolega vývojář mě mnohému naučil a vždy měl na vše řešení.

A jaká je vaše nová výzva? Není to krok zpět?

Již v minulosti, před založením naší firmy, jsme spolupracovali se skupinou Igepa Group v Německu, Beneluxu i Skandinávii. Vždy mě fascinoval jejich styl práce, nastavení systému a pravidel. Dnes jsem součástí české části této skupiny. Je to něco jiného být zaměstnancem takového kolosu a zároveň mít zodpovědnost za své oddělení. Mám výborného ředitele, který má spoustu zkušeností a přímý tah na bránu. Člověk vždy ví, co od něj očekávat, ať už jde o příjemná, nepříjemná nebo náročná rozhodnutí. Vše je řečeno bez obalu, a to je skvělé. Kluci v servisním týmu jsou také moc šikovní, opravdoví parťáci, a máme výborné zázemí, což dělá práci opravdu příjemnou. Vyvíjet a vyrábět vlastní technologie bylo sice jiné, ale i dnes je krásné prodávat špičkové značky technologií z oblasti signmakingu. I když to někdy znamená být od inkoustu, stále zůstávám v oboru, který mě baví. Miluji barvy a ten pocit, když z tiskárny vycházejí krásné výtisky. Opravovat stroje nebo řešit problémy je také velice zajímavé. Po opravě je na klucích vidět radost z výsledku – opravený stroj a spokojený zákazník. Jeden bývalý kolega se mě jednou zeptal, jestli na mě neustálé řešení problémů nepůsobí depresivně, protože je to negativní. Já to ale vnímám jinak. Je to podobné, jako když masírujete – na začátku je to možná negativní situace nebo problém, ale na konci je radost, že jste mohli pomoci a problém vyřešit. Obojí beru jako poslání – pomáhat lidem.I když člověk někdy pomáhá ostatním, často si sám nedokáže v životě pomoci. Je to někdy úsměvné a možná to ovlivňuje můj soukromý život, kde by se mi mohlo dařit lépe. Občas narazíte na zdánlivě hodné lidi, a pak je konec o to hořčejší. Ale to už je jiné téma.

Vaší součástí je také občanská angažovanost.

Dnes tomu věnuji méně času, ale v minulosti to pro mě mělo velký smysl. Vždy jsem se soustředil na podporu pohybové gramotnosti, ženského sportu, para sportů a cyklodopravy. Někdy to jde pomalu, ale je to o práci a trpělivosti. Demokracie nám dává právo vyjádřit názor, a i když se vše nevyvíjí ideálně, dává to smysl. Vím, že je důležité naslouchat potřebám společnosti a hledat řešení. Někdy je to náročné, ale když se něco povede, je to skvělé.

Takže jste vlastně opět zůstal u sportu?

Ano, vlastně ano. Více mě baví téma pohybové gramotnosti pro všechny a wellbeing, tedy oblasti, kde ještě nejde přímo o sport, ale o pohybové aktivity. Klíčovým obdobím je předškolní věk a první stupeň základní školy, kde to vše začíná. V tomto věku malé děti ještě nemají žádné ponětí o sportovních vzorech, medailistech nebo olympiádách. Na jejich vývoj má velký vliv rodina, škola a posléze trenéři. Návykové vzorce se formují právě v tomto období, a je proto důležité přistupovat ke všem dětem stejně, dávat jim šanci a vést je správným směrem. Navíc má prevence obrovský význam, který si mnozí neuvědomujeme. Jak jsem již naznačil, pohybová gramotnost má zásadní dopad na psychické i fyzické zdraví a sociální dovednosti. Je nezbytné zajistit rovný přístup k tělesné výchově a rozvoji pohybové gramotnosti. Jednoduše řečeno, i těm, kteří nemají tolik pohybového talentu, aby mohli sportovat na vrcholové nebo výkonnostní úrovni v dospělosti, ale jednoduše se radují z pohybu. Pohybová gramotnost však znamená více než jen vedení k cvičení. Dnešní děti čelí vlivům informačních technologií, pandemie, válečných konfliktů a negativních klimatických změn. Pohybové programy mohou přispět k podpoře fyzického, mentálního i sociálního zdraví jako celku. Pokud dokážeme tato témata správně uchopit a začneme je vnímat tak, jak skutečně mají být, děti v předškolním a školním věku mají šanci znovu vytvořit zdravou a vyváženou společnost.

A u sportu jste i jako vedoucí družstva druholigových fotbalistek SK Sigma Olomouc. Proč právě podpora ženského sportu?

Myslím si, že dívky a ženy si zaslouží stejnou podporu jako muži. Ve světě je to již standardem a stále více lidí to chápe. I když ženy možná obecně nemají takové fyzické dispozice jako muži, mají právo soutěžit, sportovat a být podporovány. Navíc to má i marketingový potenciál, což je výhodné jak pro firmy, které do ženského sportu vstoupí, tak pro výrobce sportovního vybavení. Ženy používají stejné sportovní potřeby jako muži, což zvyšuje tržní potenciál. Zároveň je důležité připomenout, že olympijská medaile má stejnou hodnotu, ať ji získá muž nebo žena. Společnost je tvořena muži i ženami, a proto by měla být podpora rovnoměrná. V neposlední řadě je podpora ženského sportu důležitá i z pohledu prevence zdraví a podpory zdravého životního stylu. Ženy mají stejné právo být aktivní součástí sportovní komunity jako muži.

A bude mít Sigma někdy v první lize kromě mužů i ženský tým?

V týmu došlo oproti loňsku k mnoha změnám. Očekávalo se, že bude bojovat o postup do první ligy a bude se pohybovat na předních příčkách tabulky. To se bohužel nestalo, což vedlo k výměně trenéra, což mě osobně mrzí. Přesto se podařilo zvítězit v klíčových utkáních a tým stále pracuje na úspěchu. Hráčky i trenér odvádějí maximum a rozhodně se nemají za co stydět. Pozitivní zprávou je získání nového partnera a sponzora. Pokud tým potvrdí svou kvalitu a posune se výše v tabulce, má šanci udržet si podporu, nebo dokonce získat nové sponzory. V družstvu vidím velký potenciál. Je obdivuhodné, že i přes složité podmínky hráčky pracují s nadšením, srdcem a láskou ke sportu.