Výtvarný odkaz heraldika Jiřího Loudy je kompletní

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

01. 01. 2021 - 08:41

Sto let uplynulo od narození významného heraldika Jiřího Loudy. A k této příležitosti se rozhodlo Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vlastivědným muzeem Olomouc vydat knihu, která vypráví životní příběh, ale také uměleckou činnost tohoto dlouholetého obyvatele hanácké metropole. Jiří Louda zemřel v roce 2015, ve věku nedožitých 95 let. Během svého života se zúčastnil vojenského odboje během druhé světové války, stal se heraldikem světového významu a návrhl státní znak České republiky, ale i další obecní a městské znaky na území Čech, Moravy i Slezska. V knize mohou čtenáři majít soubor celkem 1043 velice precizně provedených kreseb erbů rytířů Podvazkového řádu. A to včetně řádových nositelů, kteří jsou spjati se zeměmi Koruny české. Na vydání této významné publikace se finančně podílelo také město Olomouc.

Jiří Louda se během svého dlouhého života stal členem různých heraldických spolků po celém světě - například Britské heraldické společnosti v Londýně, Francouzské heraldické společnosti v Paříži a Mezinárodní heraldické akademie v Ženevě.

Narodil se Kutné Hoře, svůj život však dožil v Olomouci. Už od mládí měl nadání a heraldika mu učarovala na počátku 40. let 20. stoleté. Během druhé světové války pobýval ve Velké Británii a absolvoval návštěvu kaple svatého Jiří na hradě Windsor, kde se poprvé setal s erby rytířů Podvazkového řádu. Jeho další cesta se tak stala jasnou. Umínil si, že všechny erby tohoto řádu zakreslí do jednoho uceleného souboru. K tomu však nevedla přímá cesta, jak by se mohlo zádt. Po roce 1948 byl Jiří Louda částečně perzekuován. I přesto se mu podařilo získat místo ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Ve městě se usídlil a už zůstal.

Podvazkový řád a erby jeho rytířů pak provázeli Loudu celý zbytek života. Velkou část jeho profesního života se totiž snažil publikovat texty propagující heraldiku, velmi často se pak věnoval návrhům a tvorbě městských znaků pro obce na území Čech, Moravy i Slezska.

Pak přišel rok 1989 a Loudu zaměstnávaly návrhy a výtvarné realizace nových státních symbolů nejprve Československa a následně i samostatné České republiky, jeden čas pracovat také v podvýboru pro heraldiku a vexikologii Poslanecké sněmovny ČR.

Ani v té době však neztratil z očí svůj cíl. Dokud jeho zdravotní stav dovoloval, nakreslených erbů přibývalo až do roku 2011. V posledních čtyřech letech života již pouze mohl přehlédnout svoje dílo a sobě stanovený cíl považovat za dosažený, neboť veškeré erby rytířů Podvazkového řádu z let 1348 – 2011 nakreslil. Knižního vydání se už bohužel nedožil. Podařilo se ji vydat až v letošním roce. A to dvojjazyčně. Pod názvem Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter / Erby rytířů Podvazkového řádu.

Editory publikace byly Karel Müller, Michal V. Šimůnek a Karel Podolský, před kterými byl velmi nelehký úkol. Celkové rozvržení poměru textové a obrazové matérie symbolizuje prolínání dvou poloh Loudovy osobnosti. Vizuální podoba publikace tak v poměrně rozsáhlých a odborně kompaktních kapitolách nepravidelně vložených mezi jednotlivé erbovní soubory popisuje soukromý život Jiřího Loudy souběžně se prolínající s výtvarnou i publicistickou tvorbou a plněním životního cíle, který si jako mladý muž vytýčil.

Největší prostor v knize zaujímá více než tisíc erbů rytířů Podvazkového řádu - zásluhou autorova výtvarného projevu je každá kresba osobitým uměleckým dílem. Jednotlivé soubory jsou ohraničeny léty vlády anglických panovníků a panovnic – Eduardem III. (králem od roku 1327), zakladatelem a 1. suverénem (1348 – 1377) Podvazkového řádu počínaje, po Alžbětu II. a zároveň 30. suveréna (1952 –) Podvazkového řádu.

Mezi erby rytířů Podvazkového řádu lze vidět deset takových, které náleží nositelům spjatých se zeměmi Koruny české. Zajímavé je také porovnání (byť je zřejmé, že jednotliví suveréni řádu vládli v odlišně dlouhém čase) počtu přijatých řádových členů. Nejvíce (133) jich bylo v době vlády královny Viktorie, která byla 25. suverénem řádu (1837 – 1901). Naopak během krátkého panování Eduarda V. - 7. suveréna řádu (1483) a Eduarda VIII. - 28. suveréna řádu (1936) se novým členem nestal nikdo. Širší veřejnosti známý panovník Richard III. – 8. suverén řádu (1483 – 1485) touto poctou nehýřil (7), obdobně proslulý Jindřich VIII. – 10. suverén řádu (1509 – 1547) byl v tomto směru aktivnější (53), jeho dcera Alžběta I. – 13. suverén řádu (1558 -1603) přijala totožný počet osob (53) a její jmenovkyně Alžběta II. – 30. suverén řádu (1952 -) obsadila v pomyslné tabulce druhé místo (zatím 109 – publikace obsahuje erby 98 řádových členů z tohoto počtu - jména přijatých osob v letech 2011 – 2020 jsou v textu knihy pro doplnění uvedena).

Význam osobnosti i díla Jiřího Loudy dokládá také to, že předmluvu do knihy napsal Charles, princ z Walesu - budoucí anglický král a 31. suverén Podvazkového řádu.

Lukáš Blokša