Lanýžové degustační menu

GLOSA Konec přírodních zákonů, všemu vládne rovnost či sociální konstrukt

Konec přírodních zákonů, všemu vládne rovnost či sociální konstrukt

foto: Pixabay.com/ ErikaWittlieb

21. 04. 2024 - 11:46

V nedávné době jsem se hned dvakrát, diplomaticky řečeno, trochu rozzlobil. Podruhé to bylo, když nový majitel libereckého fotbalového klubu (podnikatel – majitel sítě soukromých škol) Ondřej Kania prohlásil tezi, která je podle mě platná a které se bohužel čím dál více jako společnost odcizujeme: „V přírodě nic není fér. Dnešní boj za rovnost všeho vychází z nebiologické premisy, že něco jako rovnost existuje“… Ihned se na tento výrok vrhli všichni pokrokáři se svými stesky, jak si mysleli, že je naše společnost dále, že nejde poměřovat kulturní a společenské normy biologií atp.

Bohužel, svědky tohoto trendu jsme v Evropě již nějaký ten pátek. Obhájci platných tezí jsou označování za zpátečníky, či dokonce burany, noví a lépe smýšlející jsou naopak ti, kteří vidí svět správně. Bohužel se asi máme natolik dobře, že si ono dobro nárokujeme, považujeme ho za samozřejmé, a to vše ideálně bez dřiny a potu. Asi totiž znovu chceme: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Pro mě je to velmi smutné konstatování reality. 

Poprvé mě však vytočil „projev“ jakési režisérky (omlouvám se, údajně je moc talentovaná, ale nemůžu rozumět všemu) u příležitosti předávání Českých lvů. Už je to sice skoro měsíc, přesto se k tomu chci vrátit a volně to navazuje na výše uvedené. Kdo to náhodou nezaznamenal, paní, která je ve svých letech čerstvou absolventkou FAMU, si postěžovala: „Je mi 37 let, moje vaječníky stárnou.“ a dále pokračovala ve svém „poselství“. Já si tedy vážím všech žen. A role matky je bezesporu pořádně náročná a všechna čest všem maminkám, které zvládají péči o dítě, rodinu, domácnost, práci. Tohle feministické a vlastně taky rádoby rovnostářské fňukání jdoucí proti přirozeným zákonům se mi ale příčí… každý, ať si zvolí svou cestu, každý, ať se postará, nastaví si to, jak potřebuje, zvolí si priority. Já si také nestěžuji, že se musím majoritně starat například o ekonomický chod rodiny, řešit „chlapské role“, na druhou stranu dělám maximum pro to, abych byl dobrý táta, abych se věnoval své dceři co nejvíce, abych své ženě pomáhal, když je potřeba. Taky někdy není jednoduché vše skloubit, snažit se být 'ideálním tátou v nelehké době', ale prostě nefňukám a neotravuji tím národ. Jak si to udělám, tak to mám.

A když jsem na úvod zmiňoval tu biologii, prostě za mě je přirozené, že žena (když může a chce), má děti, má nějaké za mě více typicky ženské role, povinnosti atp. Chlap zas naopak více mužské role a povinnosti. Od toho je muž mužem, žena ženou. Tak to je, to je přirozené. A to rozhodně nevylučuje to, že ženy mohou být extrémně úspěšné v byznysu či kdekoliv jinde, kde chtějí. V příležitostech si máme být v rovni (byť samozřejmě biologicky máme nějaké předpoklady či limity – každý unikátní). Pokud to chce někdo jinak, ať si to nastaví, no problem. Ale dělat z žen více chlapy a z mužů více ženy, to jde prostě proti, je to nepřirozené… a vidíme, v době blahobytu, kam tyhle skvělé a některými zmiňované kulturní a společenské normy spějí – často se bohužel mění ve zhovadilosti. A ne, rozhodně nejsem Neandrtálec a netvrdím, že kulturní a společenské normy nemají smysl – to jen, aby mi někdo nechtěl něco demagogicky podsunout.

Další články