Zde může být vaše reklama.

Martin Hýzl: Případ virtuální hudební hvězdy

Martin Hýzl: Případ virtuální hudební hvězdy

16. 04. 2014 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Kde se vzal, tu se vzal, a počátkem tisíciletí se z ničeho umístil na druhém místě ankety Osobnosti Olomouckého kraje. Internet byl ještě v mnoha ohledech v plenkách a nedokázal zajistit, aby si neexistující hvězda kultury sama neposlala nominaci i dostatek hlasů. Stalo se, ale stalo se toho mnohem víc.

Tak existovala v Olomouci hvězda světové pop-music, jejíž jméno mnozí dovedli vyslovit, ale nikdy neslyšeli jedinou interpretovu nahrávku. Virtuální realita byla přitom dokonalá - Martin Hýzl alias Rubik se pravidelně umisťoval v Českém Slavíku a i tady mu prošlo, že posílal hlasy sám sobě. Jeho podvod byl tak jednoduchý, až mu na něj všichni skočili.

 

Teorie německého úspěchu

Teze, kterou Rubik dlouhodobě veřejně hlásal, byla tato: v Čechách ne a ne prorazit, kdežto v Německu mám na tamějších zábavách a diskotékách přeci jen jis-tou, byť ne velkou kariéru.I to bylo pro mnohé uvěřitelné - tím spíš, že myšlenka o nemožnosti prorazit v Čechách může být potvrzena celou řadou interpretů. Je až zarážející, jak děsivě konzistentní byla po mnoho dlouhých let Hýzlova legenda. Velmi dlouhou dobu ji dokázal vytvářet věrohodně - to až později, v dobách, kdy již byla jeho fantazii německá okresní diskotéka malá, a zatoužil být světovou star, začala jeho báchorkami tu a tam pomalu vysvítat pravda. Jeho úspěšné kariéře v Německu věřili skoro úplně všichni, včetně producentů formátu Radana Dolejše a mnoha dalších šíbrů. A to stále přesto, že Rubika nikdy neslyšeli doopravdy zpívat a neexistovala jediná jeho autentická nahrávka, kterou by doopravdy a prokazatelně zpíval. Přesto uvěřili - možná pro jeho přesvědčivý vzhled napůl homosexuálního diskotékového boha s růžovou šálou, nebo pro jeho schopnost neustále telefonovat v němčině se svým údajným manažerem Uwe Kranzem (o kterém internet a tudíž celý svět nemá naprosto žádné tušení a jehož reálná existence je tedy dodnes neprokázaná). Přesto začala jeho pohádka na pokračování postupem času dostávat trhliny. Ne všichni si jich hned všimli.

 

Superhvězdou v Polsku

Náhle už z Rubika nebyla hvězda okresního formátu na německých diskotékách, ale doslova světová star, která kdyby v Polsku vyšla na ulici bez ochranky, davy by ji umačkaly. Všem kolem sebe to Rubik tvrdil. Chlubil se spoluprací se světovými hvězdami, které o něm ovšem nikdy neslyšely. Na svém webu těsně před svým zatčením v roce 2007 uvedl: „V roce 1996 jsem nazpíval tehdejší velký hit chlapecké skupiny TAKE THAT Back For Good v němčině pod názvem Komm zuruck zu mir. S Garym, Robbiem, Markem, Jasonem a Howardem jsem se několikrát setkal v Německu při nejrůznějších pracovních příležitostech. Asi třikrát nebo čtyřikrát jsem se s nimi potkal v letech 1995 - 1996 při natáčení různých televizních pořadů. Byly to velké hvězdy, ale bar v zákulisí, to byla otevřená cesta vždy ke všemu a ke všem. Nebyli to žádní přátelé, ale několikrát jsem tenkrát s nimi sdílel společné prostory, hráli jsme jednou dokonce s Markem hru Člověče nezlob se. Bylo to přesně 30. března 1996 při čekání na zkoušku při jejich posledním německém vystoupení před rozpadem skupiny u Thomase Gottschalka ve Wetten das?.... Vidím to jak dnes, byla to strašná legrace.Byla to báječná skupi-na, fajn kluci, se kterými v zákulisí byla vždycky sranda. A to i přesto, že kolem nich byl vždy hustý plot z ochranky. Po více jak deseti letech se se čtyřmi členy skupiny TAKE THAT potkám znovu. Nejdříve tomu bude v neděli 25. března 2006 na předávání hudebních cen ECHO 2007 v Berlíně a potom na podzim na několika německých koncertech velkého come-backového turné skupiny.” ZKrátka fantazie pracovala na plné obrátky. Rubik také vyrazil na údajné světové turné, z něhož samozřejmě neexistuje jediný koncertní záznam, ale podle svého tehdejšího a dnes již zrušeného blogu zvládl minimálně úvodní koncert ve slovinské Lublani za řičení přítomného davu. Z koncertu ovšem opět neexistuje jediná fotografie. Následovaly „koncerty” v nejvyhlášenějších evropských destinacích, především ve jmenovaném Polsku.Rubik alias Hýzl se chlubil svými známostmi ve velikém světě, a skutečně - jeho mobilní telefon byl zásobárnou kamarádů od členů fotbalové reprezentace, přes skutečné interprety české populární hudby, až po jejich producenty. Dokázal s nimi dlouhé hodiny přátelsky hovořit a opět neustále telefonovat. Objevily se první pochybnosti. Jak je možné, že světová star končí v Českém Slavíku v sedmé desítce? Proč kromě přibližně dvou neexistují žádné fotografie a videozáznamy z Rubikových šňůr? Potom se jednoho dne hudební start ztratila ze světa a nebyla. Na titulní strany deníků se skutečně dostal, ovšem v jiné souvislosti, než by si sám přál.

 

Vykradená benzínka

Ještě před tím, než samozvaná hvězda dosáhla svého jediného mediálního zviditelnění, vyšlo najevo, že jediné existující nahrávky Rubika jsou ve skutečnosti ukradné Marku Ashleymu. Zkrátka je vydal jako svoje vlastní a několik let mu to procházelo. Jak ovšem dokázal celá ta léta Hýzl alias Rubik existovat a živit rodinu, je záhadou. Nikdy vlastně nepracoval (alespoň během své „hvězdné kariéry” ne) a hudbou se zjevně také neživil, protože naprosto žádnou neprodukoval. Celá ta léta. Jisté je, že jednoho dne mu peníze došly definitivně, což se zákonitě stát zkrátka muselo, a vypravil se pro ně s plastovou pistolkou na benzíno-vou pumpu v Tovačově. Jeho fotografie ve všech denících a odvysílaná i v televizi, kterak přepadává nebohou obsluhu pumpy ve slunečních brýlích, vedla k jeho rychlému dopadení a zázračná kariéra světového interpreta skončila za mřížemi ještě dřív, než na svobodě začala.V těchto dnech je již vypečený zpěvák na svobodě. Alespoň zatím nezpívá.

-ms-

 

Radan Dolejš o Hýzlovi

Přiznám se, že se jsem s tímhle příspěvkem dlouho otálel, ostatně komu by se chtělo přiznat, že naletěl, a že ač se v českém showbyznysovém rybníčku pohybuje skoro dvacet let. Začalo to vlastně nenápadně. Vůbec si nemůžu vzpomenout přesně jak, ale najednou jsem znal sebevědomého mladého muže - zpěváka, který se mi představil svým uměleckým jménem RUBIK. Chápal jsem, když mi vysvětloval jak je pro něj těžké prorazit v České republice, zatímco v Německu má malou, ale přeci jen jistou pěveckou kariéru. Doložil mi to Promo CD z roku 2005 vydaným v Německu s hity jako When I See The Angles Cry, Dream Of Great Emotion a Mareen. Znělo to jako odvar Modern Talking, ale zvukově profesionálně natočené a v té šedi zpěváčků a zpěvaček, kteří mi posílají své hudební pokusy to patřilo někam ke středu. Nechci se nikoho dotknout, ale z fleku bych vyjmenoval deset interpretů, kteří jsou sice vidět na stránkách bulváru a díky bulvárním konexím nás straší bohužel i z televizních obrazovek, ale na úroveň Rubikových snímků nemají ani náhodou... ale proč si dělat zle. Spíš se podívejme na našeho milého Rubika. Najednou se jako by samozřejmě začal objevovat ve společnosti některých českých zpěváků či zpěvaček, byl přítomen v zákulisí natáčení různých televizních Show, např. Holka od Červený řeky či Deska roku, celkem fundovaně a zaníceně diskutoval o úrovni české pop music a pořád někam telefonoval. Ono by to nebylo tak podezřelé, kdyby to pořád nebylo v němčině. Domlouval si prý svou mezinárodní televizní show k desetiletému výročí své pěvecké kariéry v Německu a to pro RTL. Oslovil mě, jestli bych mu nepomohl s pražskou částí koncertu, nedomluvil hosty a štáb. Řekl jsem, že ano, většinu věcí jsem zařídil a prosil jsem RUBIKA, aby mi dal kontakt na německou produkci, abych se s nimi mohl domlouvat napřímo. Lokace, zábory, ubytování, stavba, termíny, peníze.... Prostě běžný provoz. Následovalo mlžení, odklady a moje první pochybnosti. Nevím proč, ale najednou jsem instinktivně začal pochybovat, zrušil jsem rezervaci prostor i štáb režiséra Adama Rezka a vyčkával, co bude dál. Sledoval jsem pečlivě Rubikův web a najednou jsem viděl rozdíly mezi reálným světem a výplody jeho fantazie, kterými si „světově” léčil své „české” mindráky. Nechal jsem to být, když jednou následoval telefon, že okamžitě potřebuje 30.000,- Kč na ruku, protože havaroval a jeho syn Kubík potřebuje okamžitý převoz do nemocnice, nejlépe vrtulníkem. Byl jsem uprostřed schůzek, ale sám mám dva syny, shodou okolností se jeden jmenuje také Kubík... Napadlo mne ať popíše, kde jsou, že za-volám záchranku, policii a že se to všecko pokusím vytelefonovat. Třísknul mi telefonem, že okamžitě potřebuje ty peníze. Nevěděl jsem jestli není v šoku, nebo jestli lže. Ale opět jsem se po svých mnohých zkušenostech přiklonil spíš k té druhé variantě. Vzpomněl jsem si jak jsem takhle dlouho půjčoval peníze Jirkovi Brabcovi, muzikantské legendě, chlapíkovi, který hrával s Jiřím Grossmannem i Naďou Urbánkovou. Vždy jsem mu půjčil 10.000,- Kč a on je poctivě a včas vrátil. Jednou si ale přišel pro 50.000,- Kč a to jsem odmít. Kdybych to udělal, byl bych dnes v dlouhém seznamu věřitelů. Ale pořád mi to nedalo, tak jsem Rubikovi zavolal. Vyštěkl na mě, že jeho syn Kubík právě zemřel. Zůstal jsem jako opařený. Rubik to pak na svém webu moc nerozváděl, jen zveřejnil „poslední” fotografie svého syna Kubíka a napsal něco o tom, že se přesvědčil jak málo opravdových přátel v Čechách má. Přiznám se, že tenkrát jsem trochu zapochyboval. Co když jsem nepomoh „příteli v nouzi” ? Doma jsem si vytáh to Rubikovo CD a poslouchal ty kopie Modern Talking. Někdy v noci mě napadlo, že přece s takovými nahrávkami a při klasickém německém vkusu :) by to přece měl dotáhnout dál než na okresní německé zábavy a tak jsem zadal názvy písní do vyhledávačů. A teď jsem teprve zíral : První píseň When I See The Angels Cry zpívá Mark Ashley, druhou Dream Of Great Emotion zpívá Mark Ashley, třetí Mareen zpívá Mark Ashley. Projel jsem i You Tube a hle Mark Ashley opravdu existuje, When I See The Angels Cry zpívá úplně stejně jako Rubik, se stejnou aranží, zvuky, stopáží, sbory. Prošel jsem i další nahrávky. Milý Rubiku ty jsi prostě ukradl nahrávky Marka Ashleyho a vydal sis je na vlastním Promo CD, které sice vyšlo v Německu, ale u žádné velké firmy, P+C je jakýsi AndersTREND 2005 ... a poprvé jsi použil své vlastní jméno Martin Hýzl. Přiznám se, že jsem si celou tuhle blamáž chtěl nechat pro sebe, ale okurkovou sezónu opepřilo několik bulvárních článků, kde se kromě soutěže našich čelních státních představitelů o to kdo má hezčí milenku, zaskvěl i Rubikův obličej v situaci, kdy vykrádal benzínovou pumpu. Takhle se konečně dostal i Česku na televizní obrazovky. A protože se pokusil vyloupit i poštu a zdá se, že podvodných kousků má na svědomí víc, řek jsem si, že se vám všem přiznám, jak i já jsem mu naletěl.

Radan Dolejš

Další články